Další významnou akcí bylo MS v jihokorejském Jin-ju, kde získal Kuba Pěkný stříbro ve dvojboji. Bohužel na tuto cestu jsme nesehnali peníze a ani se nám nepodařilo dostat do oficiální výpravy, takže obrazových materiálů je poskrovnu. Něco málo obrázků nám poskytnul Kuba Arvai.

Zlaté opojení si vychutnali i dorostenci na MS v Podolsku. Poprvé v historii se některý z českých hasičských týmů stal světovými šampiny. A sláva to byla veliká…

Na MS juniorů do ruské Jaroslavle jsme vyslali našeho spolupracovníka Pavla Straku, který na svůj výjezd vzpomíná takto: „Byla to moje první zahraniční mise v barvách FireTV. Během příprav to již dlouho dopředu znamenalo vyřídit si cestovní pas a vízum do Ruska. Týden před odjezdem se ale zjistilo, že při cestě vlakem, bude potřeba i tranzitní vízum do Běloruska. Naštěstí se všechno stihlo a zbývalo zabalit všechny potřebné věci, což u mě, jako reportéra výpravy, obnášelo dvě videokamery, fotoaparát a drobný materiál jako stativy, nabíječky a podobně.

Příjezd do Moskvy byl skvostný. Už předměstí Moskvy nás vítalo velkými mrakodrapy. A to množství lidí všude. Je tam vidět obrovský rozdíl mezi bohatstvím a chudobou. Ubytování v hotelu bych srovnal s takovou zanedbanější ubytovnou někde u nás. Například sociální zázemí tam bylo hodně staromódní. Cesta autobusem po ruských dálnicích bylo také něco neuvěřitelného, je to úplně jiný svět. Když vás osobák nemůže předjet vlevo, zkusí to zprava, jedním kolem v krajnici.

Celé mistrovství jsem si s klukama užíval stejně jako oni. I ty medaile jsme nakonec nějaké přivezli. David Dopirák urval stříbro na stovce, když ve finále málem spadl z kladiny a v celkovém hodnocení naše družstvo obsadilo bronzovou příčku. Velkým zážitkem byla návštěva místní diskotéky, kam nás nejdříve nechtěli pustit. Nakonec naše dvě průvodkyně vysvětlily ostraze, o koho se jedná, a už jsme byli uvnitř. Rusové umějí asi dobře jen vodku, protože to pivo co jsme si na té diskotéce koupili, se vůbec nedalo pít a to přišlo v přepočtu jedno na 120 Kč. Jízda taxíkem zpět na hotel to byl taky dobrej rachot. On to asi ani nebyl taxál. Stálo tam nějaký auto. Kluci se zeptali borce uvnitř, jestli by nás neodvezl na hotel. Borec řekl, že „Da“ a už jsme jeli. Vůbec se toho nebál, protože chvílemi, když se člověk kouknul na tachometr, na něm, upozorňuju, že ve městě, 120km/h. No co byste nechtěli za 100 rublů. Další zvláštní věcí v Jaroslavli byla strašně krátká noc. Šli jsme spát a za chvíli už zase svítalo. Ale to je asi tím, že Jaroslavl je hodně na severu. Za ten týden jsme si na to zvykli.

Poslední den před odjezdem se rozjela taková malá směnárna, každý chtěl něco vyměnit s ostatními účastníky šampionátu. I mě se podařilo směnit alespoň kšiltovku. Je podepsaná vlastnoručně od Vladimíra Sidorenka a mám ji dodnes.

Jsem rád, že jsem dostal od FireTV tu možnost cestovat s bezva partou sportovců tak daleko od domova.“

Letos se do soutěže přihlásilo celkem 24 mužů a 9 žen. Ve startovní listině se objevilo také kvarteto profesionálních hasičů ze slovenského Popradu, což dalo mítinku mezinárodní nádech. V základním kole předvedl každý z účastníků tři pokusy a do finálové části pak postoupilo nejlepších 16 mužů a 8 žen. O konečné umístění se bojovalo vyřazovacím způsobem formou pavouka, kdy o nasazení rozhodoval čas z kvalifikace.

Mezi ženami potvrdila roli favoritky držitelka putovního poháru z úvodního ročníku Kamila Bartošková z SDH Horní Cerekev, která postoupila do druhé části z prvního místa. Ve finále pak prokázala svoji suverenitu vítězstvím nad Veronikou Krpcovou z SDH Oprechtice, která tak obhájila pozici „věčně stříbrné“ závodnice z předchozích dvou ročníků. Bronzovou příčku obsadila Kateřina Vébrová, reprezentující sbor dobrovolných hasičů z Úněšova.

Finále o putovní pohár mužů bylo soubojem dvou borců z HZS Moravskoslezského kraje, ve kterém Jan Vyvial porazil svého lehce chybujícího kolegu Pavla Krpce. V rozběhu o třetí příčku zvítězil Tomáš Daněk z HZS hl. města Prahy, když zdolal výborného slovenského závodníka Mariána Rerka z HaZZ Poprad. Kuriozitou finálové části byl Daňkův čtvrtfinálový souboj s Patrikem Kliglem z HZS Královéhradeckého kraje o postup mezi čtyři nejlepší, který skončil na setinu stejně a musel se opakovat, neboť postoupit mohl pouze jeden z nich.

Na závěr byly v obou kategoriích vyhlášeny také nejlepší výkony. V ženské kategorii se o něj časem 7,68 s postarala ve čtvrtfinálovém běhu Kamila Bartošková, když za rekordem soutěže Šárky Jiroušové (SDH Poniklá) z loňska zaostala o šest setin sekundy. Cena pro nejrychlejšího muže putuje na Slovensko zásluhou Mariána Rerka, který tak z Příbrami nakonec neodjel s prázdnou. V tomto případě ale rozhodoval druhý nejlepší pokus, protože stejný čas 13,62 s jako Rerko zaznamenal i Pavel Krpec. K vyrovnání rekordu Příbramské věže Vladislava Filipa z HZS Středočeského kraje z prvního ročníku však chyběly tři setiny sekundy.

Z obou dnů připravujeme reportáže, tak se už máte na co těšit.

Terko, trochu se nám představ – kolik je ti let, kde bydlíš, co studuješ, případně na jakou školu se chystáš

Je mi 14 let. Bydlím v malé obci jménem Janovice. Chodím ještě na základní školu do 9. třídy. Střední školu ještě úplně vybranou nemám, ale uvažuju nad stavební.

Jak dlouho se věnuješ PS a jak ses k tomu dostala, kdo tě k PS přivedl

PS se věnuji asi 3 roky, přesně úplně nevím. Dostala jsem se k tomu přes moji kamarádku, která už běhá snad od tří let, tak mě jednou dovedla na trénink a později jsem začala pořádně.

Dělala jsi i jiný sport, nebo současně se i věnuješ nějakému jinému sportu?

Když jsem byla mladší, tak jsem akorát chodila do tanečního kroužku a teď vlastně dělám jen hasičinu. Tohle září jsem zkusila atletiku, která mě hodně bavila, jenže bylo to hodně náročné na čas, kvůli dojíždění a když byly tréninky každý den, tak jsem neměla pořádně na nic jiného čas. Tak jsem toho nakonec nechala.

Jaká máš svá osobní maxima v PS?
Tak na šedesátce to je 11:49, stovka 17:43 a věž 8:03.

Co tě na požárním sportu vlastně nejvíc baví?

V kolektivních disciplínách to je štafeta 4×100 metrů, ta mě moc baví. A taky hlavně disciplíny pro jednotlivce – šedesátky, stovky a věže. Ze začátku mě věže moc nebavily, protože mi ani moc nešly, ale jak mi to začalo trochu jít, tak mě to chytlo.

Máš nějaký svůj sportovní vzor, nějaké svoje MOTTO, kterým se řídíš?
Přímo svůj vzor nemám, ale líbí se mi, jak běhají ruské ženy, ale taky určitě i ty naše české. Nemám to tak, že bych měla vzor a chtěla bych běhat stejně jako on. Mám prostě nějaký svůj styl a vždycky se jimi jenom inspiruji. Hlavně abych překonala sama sebe.

Jak probíhá tvoje příprava? Jednak celoročně a jednak jak třeba vypadá takový tvůj běžný den?

Přes zimu máme sportovní přípravu, kde trénuju a připravuju se s SDH Frýdek. Mají tréninky skoro každý den, takže se snažím tam chodit a pořádně trénovat. Běháme venku na tartanu, nebo na hasičárně schody, posilování a různé cviky a nebo v tělocvičně. Ve středy chodím do Raškovické haly, kde trenuju věže a rozdělovač. Přes sezónu jezdím trénovat v pondělí a středu do Nošovic, kde je stovka a věž. Můj běžný den není nijak zvláštní. Asi tak jako ho má většina lidí. Dopoledne škola, po škole se buď učím a pripravuju na další den, nebo práce doma, potom většinou tréninky nebo ven s kamarády. Proste nic zvláštního.

Už loni jsi měla našlápnuto, ale promluvilo do toho zranění. Co a jak se ti vlastně stalo?

Na MČR v Plzni, když jsem dobíhala do cíle, tak jsem blbě došlápla a zlomila si při tom zevní kotník. Sádru jsem měla další dva měsíce. Bylo to zrovna přes prázdniny, takže z nich jsem taky nic neměla.

Přišla jsi tak o start na MS ve Varně. Jak moc tě to mrzelo?

Mrzelo mě to opravdu hodně, protože by to byla moje první příležitost startovat na MS. Chtěla jsem se tam dostat, jenže mi to nějak nebylo přáno, no co…nejspíš to tak asi mělo být. Tak jsem si to vynahradila tento rok. A loni do Varny jsem přijela aspoň jako divák.

Jak bys zhodnotila právě skončenou sezónu? Co pro tebe bylo nejtěžší?

Tak za mě tahle sezóna neskutečně úspěšná. Nevím co bych k tomu měla více říct, prostě jsem strašně ráda za tuhle sezónu a jak se mi dařilo. Sice to někdy nešlo, tak jak jsem chtěla, ale i tak se to podařilo. A nevím co bylo nejtěžší, každý závod byl nějak těžký.

Na který závod letos vzpomínáš nejraději a proč?

Tak určitě to je MS v Rusku. Na ten budeme všichni vzpomínat už asi na vždycky. Líbil se mi nejvíce nejen kvůli mého úspěchu, ale celková atmosféra tam. Bylo to něco neskutečného, celé jsem si to tam moc užila, hned bych se tam vrátila a zopakovala to.

Naopak, který závod bys letos nejraději vymazala a proč?

Nejraději bych vymazala závod stovek v Třebíči, kde se mi vůbec nedařilo. Oba dva pokusy jsem nechytla hadice a skončila tak předposlední. Moje chyby…

Jaký máš cíl pro rok 2020 a jaký máš cíl celkově(výhledově do dalších let) ?

Můj cíl je překonat hranici na stovce 17s a dostat se tak na 16s, na šedesátce bych aspoň chtěla zkusit 10s. A na věži bych se chtěla jednou dostat na 7:50. Ale tak uvidíme jak to všechno půjde.

Co bys popřála fanouškům požárního sportu?

Určitě bych jim popřála hodně štěstí, ať se jim daří. Když je něco baví a zrovna jim to nejde, tak ať to nevzdávají a trénují dál. Ono to zase přijde a půjde to ještě lépe. Když máte nějaký cíl, tak musíte jenom za nim jít a dát do toho maximum. Potom uvidíte ty pokroky a zlepšení a začne vás ten sport bavit ještě více.

Je mi 16 let, a právě jsem nastoupil na Střední průmyslovou školu ve Zlíně, na které studuji obor strojírenství. Bydlím v Zádveřicích, které leží poblíž Zlína.

Jak dlouho se věnuješ PS a jak ses k tomu dostal, kdo tě k PS přivedl?

K požárnímu sportu mě přivedla má sestra, která si ho doma velmi vychvalovala. Tak jsem řekl rodičům, ať mě také přihlásí, že bych to chtěl aspoň zkusit. Zkusil jsem a držím se toho až do dneška, což znamená 6 let.

Dělal jsi i jiný sport, nebo se současně i věnuješ nějakému jinému sportu?

Jako malý jsem hrál fotbal, toho jsem se držel asi necelé dva roky. Pak přišel požární sport. Jednou jsem měl chuť s tím skončit a začal jsem hrát florbal a dělat atletiku. Hasič jsem si nechal jako jen doplněk volného času. Pak mě všechno omrzelo a začal jsem se opět věnovat naplno požárnímu sportu.

Jaká máš svá osobní maxima v PS a taky jaké jsou tvé největší úspěchy?

Jako svůj určitě největší úspěch beru 3.místo na stovkách na MS v Saratově. Saratov pro mě znamenal i vylepšení osobních rekordů, když jsem na stovkách zaběhl 16,30 a na věži 7,61. Ve výčtu úspěchů na které jsem pyšný ale nesmím opomenout ani MČR ve Svitavách nebo Ústí nad Labem, na kterých jsem bral titul mistra ČR.

Co tě na požárním sportu vlastně nejvíc baví?

Už jen to, že to není jen čistá atletika, ale je potřeba i zručnost. Ale hlavní důvod, proč mě PS, tak moc baví je ten, že jsou všichni jako jedna velká rodina. To dává tomu sportu své kouzlo.

Máš nějaký svůj sportovní vzor, nějaké svoje MOTTO, kterým se řídíš?

Můj vzor, jak by nejspíše řekl každý, je Dan Klvaňa, který si už od mala v požárním sportu plní sny jeden za druhým a jde si za svým. Právě proto má můj obdiv a beru ho jako vzor. Žádné motto, kterým bych se řídil nemám.

Jak probíhá tvoje příprava? Jednak celoročně a jednak jak třeba vypadá takový tvůj běžný den?

Tento rok jsem makal tvrdě. Dal jsem si za cíl dostat se do reprezentace. Věž pro mě byla nová, takže jsem musel začínat úplně od začátku. Tím chci také poděkovat všem trenérům, jak reprezentačním, tak mým osobním, kteří mě vedli. Nynější zimní příprava začala už dávno a dávám tomu vše. Čeká mě přechod o kategorii výš, tak to bude určitě těžké. Trénuju 5x týdně, někdy si i přidám přes víkendy. Takže si asi můj běžný den dokážete představit. Vstanu – škola – trénink – spánek.

Jak bys zhodnotil právě skončenou sezónu? Co pro tebe bylo nejtěžší?

Celou sezonu hodnotím kladně. Všechno, co jsem chtěl, jsem si splnil, snad jen ČP mohl dopadnout lépe, ale i tak jsem za tuhle sezonu velmi spokojený a doufám že příští sezona bude minimálně stejně dobrá jako tahle. Nejtěžší určitě bylo dostat se do reprezentace. Stálo za tím hodně úsilí a volného času, ale nelituji toho, protože to stálo za to.

Na který závod letos vzpomínáš nejraději a proč?

To bude asi MČR v Ústí nad Labem. Přijel jsem tam s cílem zabojovat o medaili, na vítězství jsem vůbec nemyslel, protože jsem na věž ineběhal tak kvalitní časy jako ostatní kluci z reprezentace. Myslel jsem si, že sedmičkový čas nedokážu zaběhnout. Že bude pro vítězství potřeba zalézt sedmičkový čas určil Martin Holčák. Věděl jsem, že bude potřeba dát pod 7,90. Naděje jsem si moc nedával, ale nakonec jsem v patře došlápl za 7,82 a byl jsem velmi šťastný už kvůli tomu, že jsem si posunul osobní maximum, ale také kvůli zisku titulu mistra ČR.

Naopak, který závod bys letos nejraději vymazal a proč?

Určitě Pardubickou stovku. Byl to můj první závod na stovkách a doslova jsem si tam dojel pro dvě „N“.

Jak vzpomínáš na MS v Saratově?

MS v Saratově bylo úžasné. Slavnostní zahájení jak na olympiádě. Stadion krásně zrekonstruovaný. Organizace také nebyla špatná, jen časomíra by na tak vysoké úrovni měla být vyřešená na jedničku. Na začátku trošku haprovala, ale pak už to šlo. Co jinak říct. Tento rok jsme měli úžasný kolektiv, už to dalo tomu MS své. Snad jen výsledky mohly být lepší. Spoléhali jsme na útok, ale ten moc nevyšel. Stalo se, stalo. Určitě velký zážitek do konce života.

Jaký máš cíl pro rok 2020 a jaký máš cíl celkově(výhledově do dalších let)?

Chtěl bych se zkusit udržet i nadále v reprezentaci. Nejlépe jet i na další MS do Chorvatska. A celkově bych se rád u požárního sportu udržel, běhal kvalitní časy a třeba se i někdy zkusit dostat do reprezentace mužů.

Co bys popřál fanouškům požárního sportu?

Všem bych chtěl popřát šťastný nový rok, skvělé výsledky a hlavně vše bez zranění!

Karel ŠVÉDA

Ještě jednou se vraťme k letošnímu MS. Bylo tvé první a zároveň hned medailové. Jak jsi to všechno vnímala?

Mé pocity byly smíšené a strašně jsem se těšila. S holkama jsme se sice vídaly na soustředěních, známe se ze závodů, ale tohle bylo něco jiného. Po skončení mistrovství jsem byla plná euforie a těšila jsem se hlavně na shledání se svou rodinou a přáteli, kteří mě podporovali po celou dobu.

Čtvrt roku po mistrovství přišla zpráva o dopingu vítězné ruské závodnice. Jak se na to teď s odstupem času díváš a změnilo se tím pro tebe něco? Jsi ráda za dodatečnou stříbrnou medaili, máš znovu radost, nebo už si to prostě nevychutnáš takhle zpětně?

Samozřejmě radost mám velikou, ale beru to spíš jako fakt. Atmosféru na mistrovství a tu radost po doběhu do cíle už mi nikdo nevynahradí.

Jak bys zhodnotila právě skončenou sezónu? Co pro tebe bylo nejtěžší?
V uplynulé sezóně bylo asi nejtěžší skloubit a časově sladit jak život osobní a pracovní, tak tréninkovou přípravu a samotné závody, kterých letos bylo opravdu hodně. Hodnotím ji velmi kladně, ačkoli v některých případech chybělo trochu toho štěstíčka a výsledek mohl být ještě malinko lepší.
Poprvé jsme letos odjezdily celý seriál Extraligy HVP v požárním útoku, kde jsme získaly se Špuntorkami z Jinolic krásné stříbrné umístění v celkovém hodnocení.
Velkým úspěchem byl také loňský titul na MČR v Liberci, který byl historicky první pro SDH Poniklá.

Na který závod letos vzpomínáš nejraději a proč?
Rozhodně na semifinálový běh v Ústí. Nevěřila jsem svým uším, když jsem slyšela čas 16:23. Do cíle za mnou přiběhl můj kluk a hned za ním celý tým a všichni mi gratulovali.

Naopak, který závod bys letos nejraději vymazala a proč?

Vymazala bych stovky v Ostravě, na kterých jsem nebyla.

Jak dlouho se věnuješ PS a jak ses k tomu dostala?
Ke sportu všeobecně mě vedli rodiče už jako malou. U nás v Poniklé za mého dětství byli hasiči kroužkem zábavy, přátelství a úspěch, potažmo dobrý výsledek, byl spíše tou přidanou hodnotou, ne samozřejmostí.

Dělala jsi i jiný sport, nebo současně se i věnuješ nějakému jinému sportu

Jako malá jsem hrála i fotbal, který mě moc bavil, ale v páté třídě jsem se rozhodla přejít na sportovní školu do Jilemnice, kde už na fotbal nezbyl čas. Na škole jsem se pak věnovala běhu na lyžích a poté i atletice. Aktuálně dělám prostě to, co mě baví.

Máš nějaký svůj sportovní vzor?

Vzor, ten úplně nemám. Před každým závodem mám většinou svůj flow, kde si říkám: „Nepo*er se, prostě to udělej, umíš to!“

Jaká máš svá osobní maxima v PS?

No, myslela jsem si, že jsem předvedla své maximum na mistrovství republiky v Ústí nad Labem, ale na MS v Rusku jsem šokovala i sama sebe Ve finálovém běhu jsem zaběhla čas 15:87 s, to je nyní můj osobní rekord, a stačilo to (teď už) na celkové druhé místo.

Co tě na požárním sportu vlastně nejvíc baví?

Hlavně to, jak je kolektivní. Pocity z výsledku nejsou jen vaše, ale celého týmu. Jste jako jeden, máte stejný cíl, to je na tom to dokonalé. Nicméně tento sport je velmi pestrý, nejde jen o rychlost, jde i o šikovnost a zručnost, to mě na tom baví.

Jak probíhá tvoje příprava? Jednak celoročně a jednak jak třeba vypadá takový tvůj běžný den.

Noo, to je teda otázka pro mě Jako kosmetička jsem závislá na lidech, takže to s časem není úplně jednoduché. Nicméně, tento rok jsem tomu dávala jako nikdy. V zimě proběhla i víkendová soustředění, kde jsme se věnovali hlavně výstupu na věž. Tahle disciplína pro mě byla úplnou novinkou. Od ledna máme každý pátek možnost chodit trénovat do atletické haly v Jablonci. Takže zkráceně, má příprava začíná až v lednu, po každé sezóně potřebuji pořádně vydechnout, abych měla chuť se do toho znovu opřít

Už loni jsi začala stoupat výsledkovými listinami, ale letos byl ten průlom markantní. Co se stalo, co jsi změnila?

Hlavní změna u mě nastala asi v době, když se můj status změnil ze svobodná na zadaná. Mám vedle sebe člověka, který má spoustu zkušeností a cit pro detail, je to takový můj partner a trenér v jedné osobě. Hodně mi pomáhá a je mou oporou.

Jaký máš cíl pro rok 2020 a jaký máš cíl celkově(výhledově do dalších let) ?

Chtěla bych udržet pohromadě tým v Poniklé, jelikož to jsou mé fialové střely. A samozřejmě chci na sobě dál pracovat. Uvidíme, co to přinese.

Co bys popřála fanouškům požárního sportu?

Především bych chtěla poděkovat Všem, co mi napsali a gratulovali. Tolik reakcí jsem vážně nečekala.
Fanouškům bych chtěla popřát hlavně zdraví, to nic nenahradí. A přála bych si, aby i nadále dělali náš sport pro radost, a nehnali se jen za výsledky.

Text a foto: Karel Švéda

Již 11. ročník soutěže o značku Dobrý tuzemský potravinářský výrobek Česká chuťovka 2019 a Dětská chuťovka 2019 se konal pod záštitou 1. místopředsedy Senátu Jiřího Růžičky, místopředsedů Senátu Jana Horníka a Milana Štěcha, Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova a ministra zemědělství Miroslava Tomana. Uspělo celkem 61 českých firem, jejichž představitelé převzali na slavnostním vyhlášení výsledků ve čtvrtek 10. října v Senátu ocenění za nejchutnější potraviny vyrobené v České republice. Značkou ČESKÁ CHUŤOVKA 2019 se tak může nově pyšnit 185 výrobků (o 12 víc než loni) a značkou DĚTSKÁ CHUŤOVKA 2019 pak dalších 26 (o 3 méně než loni). Titulem Rytíř české chuti byli poctěni Jana Dostálová (za významný přínos potravinářskému výzkumu a jeho osvětu) a Jaroslav Radoš (za úspěšný rozvoj výroby jakostních a chutných masných výrobků v podkrušnohorském regionu). Cenu novinářů předala za jejího hlavního partnera Hasičskou vzájemnou pojišťovnu a.s, obchodní ředitelka Ing.Vladimíra Ondráková.

Kdo si chce opravdu pochutnat a navíc si případně srovnat své vlastní chuťové preference s verdiktem odborné či dětské poroty, nalezne seznam těch letošních, ale i v předchozích letech oceněných potravin, pyšnících se značkou ČESKÁ CHUŤOVKA nebo DĚTSKÁ CHUŤOVKA, jakož i další aktuální informace, na www.ceskachutovka.cz nebo facebooku ankety. K dispozici zájemcům je rovněž přehledná interaktivní Databáze vítězů České chuťovky a Dětské chuťovky

Na základě výsledků ze závodů na věži a běhu na 100m, jsme pak v květnu vytvořili širší reprezentaci a v červnu ji zúžili na 12 člennou. Na rozdíl od předchozích let je nyní reprezentace společná, tudíž trenéři se věnují jak dorostenkám, tak dorostencům zároveň. Na soustředěních pilujeme převážně kolektivní disciplíny, tzn. požární útok a štafetu 4x100m. Jelikož je reprezentace společná, bylo by na dlouho vypisovat všechna jména širší nominace. Na příštím soustředění, které začíná 13.srpna, se už všichni dozvědí finálovou podobu týmu dorostenců i dorostenek, která nás v září odletí reprezentovat na MS do Saratova.

Jaký bude klíč pro konečný výběr týmu na MS? Jak velkou roli budou mít v konečné nominaci výsledky ze závodů v celé sezóně (např. v ČP) a nebo během MČR, případně nakolik vše může ještě změnit aktuální forma  během posledních týdnů?

Klíčem pro konečný výběr týmu budou samozřejmě výsledky z individuálních závodů. V případě vyrovnanosti bude bez pochyby rozhodujícím faktorem využitelnost závodníka či závodnice v kolektivních disciplínách. Těch kritérií, podle kterých se rozhodujeme, je ale podstatně více. Není to jen o výkonech, podaných během roku, ale i o kolektivním přístupu, chování, psychice a v neposlední řadě zdravotním stavu závodníka.

Česko se prezentuje jako útoková velmoc, ale v posledních letech to není úplně disciplína o kterou by se mohla reprezentace opřít. Třeba loni útok rozhodoval o konečném pořadí na stupních vítězů a naši kluci mohli být klidně mistry světa, ale díky vítězství Kazachstánu spadli až na třetí místo. Co s tím?

Souhlasím. Tyto státy, stejně jako my pochopily, že v mládežnických kategoriích jsou v individuálních disciplinách daleko za výkony závodníků Ruska či Běloruska, takže se začaly více upínat na požární útok, jehož provedení není jen o rychlosti a dynamice, ale především o sehranosti týmu. To znamená, že konkurence v této disciplíně je a bude čím dál větší a budou zde rozhodovat jen drobné nuance v provedení, tak že rozdíly mezi družstvy jsou kolikrát jen v řádu desetin sekundy.

My se snažíme z kolektivek samozřejmě taky vytěžit maximum, ale mnohem více nás nyní trápí prudký pokles výkonnosti v individuálních disciplínách v porovnání s předešlými lety. Ano, může to být generací, ale mnohem více se přikláním k tomu, že závodníci ve svém volném čase podstatně méně trénují než tomu bylo dříve, neboť mají malou konkurenci.

Co vaše svěřence ještě poslední měsíc před odjezdem na MS čeká?

Poslední měsíc nás čeká ještě minimálně jedno soustředění, kde už budeme jen tak dolaďovat poslední detaily v kolektivkách a stupňovat formu k vrcholu sezóny, jímž je zářijové MS v Saratovu.

Za všechny fanoušky přejeme oběma družstvům hodně štěstí a přejeme, aby jste při návratu z Ruska řešili jen samé příjemné starosti a to jak dopravit letadlem domů cenné trofeje

Karel Švéda

Jak letos probíhala příprava? Kolik bylo soustředění a kde má družstvo tzv. „domácí zázemí“? Jezdíte někam pravidelně, nebo se místa střídají?

Přípravu bych rozdělil na zimní a letní. Zimní se zpravidla odehrává v atletickém tunelu v Ostravě. Ta letní v Moravské Třebové, kde máme své zázemí a odehrávají se zde všechny naše soustředění. Výjimkou jsou jen tréninky požárních útoků, které se konají v areálu obce Kamenec u Poličky. Posledního soustředění se zúčastní už jen vybraných 10 závodnic. Zde se zaměřujeme především na požární útok a štafety.

Jak probíhal výběr do širšího reprezentačního týmu a kdo v současné době tvoří tento „širší“ tým?

Snažíme se pracovat koncepčně, základ týmu je pohromadě již několik let. Podle výkonnosti v předešlém roce máme vytvořenou kostru týmu, ke které se k nám posunou holky z dorostenecké kategorie a v neposlední řadě děvčata, která se svými výkony projeví na závodech ČP ve stovkách. S těmi pak pracujeme hlavně na technice lezení na věži.

V současné době širší výběr tvoří Kamila Bartošková, Dana Butulová, Dominika Caltová, Jana Dipoldová, Klára Hulínská, Petra Chovancová, Šárka Jiroušová, Simona Krampotová, Veronika Krpcová, Lucie Macháňová, Markéta Marková, Martina Pekrová, Gabriela Szendreiová, Lenka Šestáková, Kateřina Škvorová, Lucie Tůmová, Marcela Vrtalová a Karolína Vyvialová.

Jaký bude klíč pro konečný výběr týmu na MS? Jak velkou roli budou mít v konečné nominaci výsledky ze závodů v celé sezóně (např. v ČP) a nebo během MČR, případně nakolik vše může ještě změnit aktuální forma během posledních týdnů?

Konečný výběr je postavený hlavně na výsledcích jak z ČP stovek tak závodů na věžích. Jelikož je mezi MČR a odletem na MS strašně krátký čas, nebude již MČR tak směrodatné, abychom zasahovali do sestavy. Nechci to přivolat, ale to by bylo pouze v případě nějakého zranění. Základem jsou pro nás kolektivní disciplíny a ty je potřeba ladit co nejvíce.

To mi nahrává na otázku, jak se připravujete na požární útoky? Na mistrovství míří družstva složená vyloženě na to, urvat medaili z královské disciplíny a ostatní je zas až tak moc nezajímá.

Samotný útok na MS je velmi specifický. Není pořádně prostor se s daným nářadím sžít. Vždy je dodáno pořadatelem ráno před startem a mnohdy to dá hodně práce něž vše funguje, jak má. Je to taková improvizace, kdy se může stát spousta věcí. Naše země se sice tváří jako útoková velmoc, ale já to až tak zase nevidím. Na mezinárodní scéně se běhá s jiným strojem, se savicemi s DIN spojkami a tím pádem ztrácíme svoji výhodu. Jiné státy znají jen nářadí, které se používá na mezinárodních soutěžích a proto se dokáží rychleji adaptovat. My tohle všechno musíme dohánět pouze na soustředěních. Samozřejmě snaha s tím něco udělat tady rozhodně je, jen to není věc, která se dá změnit ze dne na den a já věřím, že se na výsluní útokové velmoci brzy vrátíme.

Co vaše holky ještě poslední měsíc před odjezdem na MS čeká?

Poslední závody proběhly v Kamenci a Širokém Dole, teď nás čeká ještě dvoudenní soustředění a pak už jen mistrovství republiky v Ústí nad Labem a na závěr v týdnu před odletem jednodenní útokový secvik.

Děkuji za odpovědi a ať se mistrovství světa děvčatům vydaří podle představ. Hodně štěstí.

Karel Švéda

Jak letos probíhala příprava? Kolik bylo soustředění a kde má družstvo tzv. „domácí zázemí“? Jezdíte někam pravidelně, nebo se místa střídají?

Zimní příprava probíhala stejně jako v jiných letech hlavně individuálně. Na mezinárodní úrovni v kategorii mužů je třeba trénovat soustavně celou zimu a jaro, což prakticky znamená 4 – 6 tréninkových jednotek v týdnu. Důležitá je pravidelná regenerace, kvalitní strava, péče fyzioterapeuta atd.

Společná soustředění, kterých bylo letos pět, slouží hlavně k tomu, abychom si prověřili, kdo jak trénuje a zapracovali na detailech popř. chybách v technice jednotlivých disciplín. Místa soustředění se střídají, letos jsme byli v Příbrami, Písku a Hradci Králové.

Jak probíhal výběr do širšího reprezentačního týmu a kdo v současné době tvoří tento „širší“ tým? Můžete jmenovitě?

Výběr, nebo spíše doplnění, probíhá každý rok po sezóně a na další rok vychází nová sestava v pokynu GŘ po dohodě s SH ČMS. V poslední době se v reprezentaci mužů objevila nová jména: Jakub Kasal, Vojtěch Klenka a Jiří Škodný.

Současná reprezentace mužů pracuje s širším kádrem 16 ti lidí. Jsou to Pavel Krpec, Jan Vyvial, Daniel Klvaňa, David Dopirák, Milan Netrval, Jan Zhříval, Martin Lidmila, Václav Divoš, Jiří Škodný, Jakub Pěkný, Vladislav Filip, Tomáš Daněk, Jakub Kasal, Lukáš Kroupa, Dominik Soukup a Vojtěch Klenka. Během roku se snažíme přizvat ke spolupráci i nové nebo staronové borce, kteří se ukazují v dobré formě a zdraví. Letos například Kligl, Šuba, Bezruč nebo Ryl….
   
Z tohoto výběru jsme pro letošní rok bohužel přišli kvůli zdravotním potížím o Jakuby Pěkného a Kasala.

Jak moc třeba bude chybět Kuba Pěkný..přece jen je to dvojnásobný mistr světa na stovce a závodník pravidelně zapisující třináctkový čas na věži?

Strašně hrozně moc!!!!
Zatím ho nikdo nedokáže zastoupit a při způsobu přípravy, kdy se musíme spoléhat z 80% na samostatnost a entuziazmus jednotlivých reprezentantů kdoví, jestli někdo jako Kuba ještě někdy bude. Zatím k tomu má našlápnuto Dan Klvaňa a za ním možná Martin Lidmila a Pavel Krpec. Ostatní mladí k tomu mají ještě před sebou dlouhou cestu.

Jaký bude klíč pro konečný výběr týmu na MS? Jak velkou roli budou mít v konečné nominaci výsledky ze závodů v celé sezóně (např. v ČP) a nebo během MČR, případně nakolik vše může ještě změnit aktuální forma během posledních týdnů?

Klíč k určení sestavy máme v rukou my trenéři a samozřejmě, že na nominaci mají vliv výsledky závodů v sezóně. My však s Radimem Juřenou musíme pracovat s mnoha jinými veličinami, jako jsou například použitelnost v kolektivních disciplínách, spolehlivost a schopnost zazávodit na vrcholném podniku, schopnost připravit svou vrcholnou formu na nejdůležitější závod v sezóně a v neposlední řadě je tu kritérium kolektivního přístupu a osobnostních kvalit a schopnost obětovat reprezentaci svůj soukromý život.

Na aktuální formu rádi přihlédneme, ale letos je MS v Rusku, takže jsou tu ve hře vízové povinnosti, které je třeba splnit dopředu…tím 
pádem bude velmi těžké, ne-li nemožné, někoho nového donominovat až po MČR.

Česko se prezentuje jako útoková velmoc, ale v posledních letech to není úplně disciplína o kterou by se mohla reprezentace opřít. Světové medaile získávají družstva, která v celkovém pořadí významnou roli nehrají, jako třeba Kazachstán, Německo, Slovensko, nebo i třeba Mongolsko. Co s tím?

My se samozřejmě tréninku útoku věnujeme právě na letních soustředěních…letos jsme provedli nějaké změny na platě a doufáme, že dosáhneme v útoku na stupně vítězů. Ke kvalitnímu celoročnímu tréninku útoku by se toho muselo hodně změnit hlavně v podmínkách pro celoroční přípravu, v technickém zázemí reprezentace a v neposlední řadě i v přístupu k požárnímu sportu ze strany některých služebních funkcionářů.

Co vaše svěřence ještě poslední měsíc před odjezdem na MS čeká?

Před odjezdem do Ruska nás ještě čeká soustředění v Hradci Králové 
7.-11.srpna , dále Memoriál Rumporta a Málka v Hradci Králové a samozřejmě Mistrovství republiky v PS v Ústí nad Labem.

Po něm se sejdeme ještě těsně před odletem v Dnebohu na trénink PÚ (7.9.) a pak už letíme. Já si přeji, ať jsou všichni ve formě, ať se nikomu na posledních závodech nic zlého nestane a můžeme vyrazit do té velké země za obhajobou titulu mistrů světa.

My vám budeme všichni fandit a na dálku držet palce. Tak hodně štěstí.

Karel Švéda

Ahoj Káťo, něco nám o sobě prozraď

Я с города Одесса , Украина . В этом году закончила магистратуру с красным дипломом ( Южноукраинский национальный педагогический университет имени К.Д. Ушинского) факультет физическое воспитание и реабилитация.
Pocházím z Ukrajinského města Oděsa. Letos jsem dokončila studium s červeným diplomem na Jižně ukrajinské národní pedagogické univerzitě K.D.Ušinského, fakulta fizyoterapie a rehabilitace.

Jak jsi se k požárnímu sportu dostala?

Пожарно прикладным спортом я начало заниматься ровно год назад в 2018 . Это был первый год когда в нашей стране проводили соревнования с участием девушек . Пригласил меня в этом спорт Бабенко Анатолий , предложил выступить за команду Одессы . Перед первыми моими соревнования в этом виде спорта мы провели 2 учебно – тренировочных сбора , и первые мои соревнования прошли достаточно успешно . Заняла призовые места и на сотне и на штурмовке .
Požárním sportem se zabývám přesně rok. To u nás na Ukrajině poprvé proběhly závody s účastí dívek. K tomuto sportu mě přivedl Anatolij Babenko, který mi nabídnul start za družstvo z Oděsy. Před tím jsem absolvovala pouze dvě soustředění a moje první závody proběhly úspěšně a dokonce jsem se i umístila. Na stovce i věži jsem byla „na bedně“.

Vypadá to, že ses do toho sportu zamilovala

После первых соревнований у меня появился большой интерес к этому спорту , это спорт сильных и смелых.
Po prvních závodech mě to doslova chytlo, protože je to sport silných a odvážných

Před tím jsi se určitě věnovala nějakému jinému sportu

До этого занималась 10 лет легкой атлетикой , КМС на дистанции 400 метров с барьерами. Была в Сборной Украины и выступала на Чемпиона Мира среди юношей.
Před tím jsem se zabývala 10 let lehkou atletikou. Stala jsem se dorosteneckou mistryní na 400 metrů překážek a byla jsem i v dorostenecké reprezentaci Ukrajiny a s ní se zúčastnila i dorosteneckého mistrovství světa v atletice.

A co děláš v současné době?

Первые и важные соревнования 2019 Это 25.02-02.03.19 в Черновцах пройдёт зимний чемпионат Украины . Сейчас мы готовимся к этим соревнованиям на сборах в городе Николаев.
Letošní první závody na Ukrajině proběhly 25.2.-2.3.v Černivci, Bylo to zimní mistrovství Ukrajiny a připravovali jsme se na něj na soustředění ve městě Nikolaev.

Máš pro letošní rok nějaké přání?

Мои планы на 2019 год это конечно же улучшить свои результаты на дистанциях . И постараться попасть в сборную команду Украины , и представлять свою страну на Чемпионате Мира .
V letošním roce bych se samozřejmě chtěla zlepšit v obou disciplínách a ráda bych se dostala do reprezentačního družstva Ukrajiny a s ním se zúčastnila mistrovství světa.

Děkuji za rozhovor a těším se na setkání při nějakých závodech.