Rozhovor s Pavlem Krpcem a Petrou Mifkovičovou
O další rozhovor jsem požádali rovnou dvojici. Pavel Krpec na mistrovství republiky vyhrál co se dalo. Podobně se dařilo Petře Mifkovičové v Mulhouse na olympiádě. Oba dva pak dohromady tvoří povedenou dvojici srandistů, které jsem snad nikdy neviděl tvářit se vážně. Tak co na sebe napráskali? Začali jsme hodnocením loňské sezóny.
Pavel: Dalo by se říct, že jsem poměrně spokojený, ale vždycky to může být lepší =)
Petra: Já jsem spokojená nadmíru. Troufám si říct, že to pro mě byla nejlepší sezóna od dob, kdy běhám. Není to tak dávno, jak by se mohlo možná zdát, a není to jen účastí a úspěchem ve Francii. Celkově se tato sezóna, ač jsem se na ni nepřipravovala nijak zvlášť, nesla v pohodovém duchu. Zažila jsem asi nejlepší mistrovství republiky s lidmi, které mám ráda a na kterých mi záleží. Také ve Francii jsem si to se soutěžním týmem i lidmi, kteří se o nás postarali, maximálně užila a k tomu přišlo navíc pár úspěchů. Co víc si přát?!
Kterého výsledku si v loňském roce nejvíce ceníš a co naopak bylo tvoje největší zklamání ?
Pavel: Určitě je to celé MČR které se mi povedlo a povedlo se i celému týmu s tím jsem nadmíru spokojený. Další věc, která se povedla, byl český rekord v požární
mútoku, který jsme zaběhli na krajském kole a hlavně bych nerad zapomněl na MS v Korei kde jsme urvali bronz. S čím jsem nespokojen, tak to byly moje výkony na 100m překážek a taky s celým vystoupením na CTIFu ve Francii. To bylo PEKLO!!
Petra: Cením si všech výsledků! Nejsem typ člověka, co závody nějak výrazně prožívá a pamatuje si každý svůj úspěch, čas, chybu a podobně. Když běžím, všechno mi dochází až po doběhnutí a půl trasy si nepamatuju. Z profesionálního hlediska je to rozhodně chyba, to vím, ale tenhle sport mě nikdy živit nebude a tak myslím především na své zdraví.
Když se zpětně ohlédnu po nějakém zklamání, napadá mě snad jen útok z MČR, kdy jednoduše nevyšel. Nicméně všechen smutek se vykompenzoval nezapomenutelným víkendem a pocitem, že všechno jde, když se chce.
Jaké jsou tvoje cíle pro nadcházející sezónu?
Pavel: Snažit se být lepší než tu minulou sezonu =)
Petra: Snad jen složit zase Michalkovický tým a případně jim pomoci s účastí na dalším MČR. Začátkem června odjíždím na delší dobu do zahraničí, takže mé cíle se vztahují spíše k této oblasti.
Jak se momentálně připravujete?
Pavel: Já trénuju =) Zatím pozvolna a pak asi hodně moc =)
Petra: Ani já se momentálně nijak zvlášť nepřipravuji. Chodím si zaběhat, zacvičit, zahrát badminton, zaplavat, pokud bude sníh snad i zalyžovat. Od 13.1.2014bych chtěla naběhnou na nějakou tu atletiku, abych úplně nevypadla ze cviku a nabrala sílu a rychlost. Jedná se asi o 2 až 3 tréninky týdně, záleží na chuti a čase, který musím skloubit se školou a brigádou. A před Jabloncem si vyrazím osahat překážky.
Jaké máte přes zimu podmínky k tréninku a co byste doporučili ostatním.
Oba: Podmínky máme velice dobré. Máme možnost navštěvovat areál hasičské stanice v Ostravě – Martinově, kde je k dispozici atletická dráha, překážky i věž. Když nasněží nebo jednoduše se nechce ven, je k dispozici atletický tunel v Ostravě nebo tunel v Příboře.
Pavel: Taky využívám posilovnu v práci nebo chodím ven na „Negerskou dráhu“ v Kozlovicích. Taky využívám místní kopce =)
Petra: Já mám taky posilovnu ve škole, ale většinou cvičím doma nebo nějaké formy posilování se dají praktikovat i venku. Myslím si, že když chceš trénovat, tak si vždycky poradíš. Co bych doporučila ostatním? Každý ať si vybere sám, co ho baví a co chce dělat. Je to otázka času, kdy si každý najde způsob, který mu bude vyhovovat. Já se v zimě zaměřuju na jiné doplňkové sporty. Dělám to hlavně i proto, abych měla v létě chuť do tréninku a závodění. Mladým závodníkům bych doporučila brát tento sport jako radost, ať neblázní a netráví všechen svůj volný čas na věži nebo běháním rozdělovačů, všechno je to jednostranná zátěž, která jim v budoucnu může způsobit zdravotní problémy. Tím chci říct, ať dělají všechno, co se jim naskytne.
Máte nějakého tréninkového parťáka, nebo jste samostatná jednotka?
Pavel: Asi tak 70% tréninků odtrénuju sám, něco s Peťulou a na věž chodím s Pavlíkem Maňasem. V atletických tunelech většinou trénujeme po skupinkách, takže se zvládáme i zasmát.
Petra: Největšího parťáka mi samozřejmě dělá Pavlík Krpec už od mého prvního výběhu a vlastně může za to, jak běhám, a za všechny mé úspěchy. Když nemůže jít se mnou, vždycky mi nechá nějaké tajné psaní, které si pak odtrénuju. Na překážky chodím raději sama, jen s drobným dozorem Pavlíka. Vždycky je lepší když vás někdo vidí.
S holkama občas zajdu, ale trénink pak trvá o dost déle a odcházím spíš s tipy na to, co si upeču než s pocitem dobrého tréninku! =)
