FireTV
Podpoříte nás také sdílením na Facebooku FireTV nebo můžete odebírat zde náš Youtube kanál a být automaticky informování o nových videích a přenosech
Jak se sluší a patří, jako první z žen dostane prostor vítězka českého poháru 2013 Lucka Hirmerová. Takže Lucko, loňská sezóna je za námi, jak jsi s ní spokojená?
Se sezónou 2013 jsem maximálně spokojená. S chválenickými holkami jsme vyhrály Hasičskou olympiádu v Mulhouse, MČR v požárním sportu v Mladé Boleslavi a také ZČHL – západočeskou hasičskou ligu v požárním útoku na 2B-úzké hadice, vytvořily jsme si zde nový rekord 16,66s. Individuální úspěchy – v Českém poháru ve stovkách máme zlato jak v kategorii žen, tak v kategorii seniorek. Úspěšnější sezónu si ani nedokážu představit.
· Kterého výsledku si v loňském roce nejvíce ceníš a co naopak bylo tvoje největší zklamání
Nejvíce si cením svého osobního úspěchu, kterým bylo 1.místo v Českém poháru. Z týmových výsledků mám také velikou radost, protože se na nich podílí celý tým a to je to, proč požární sport děláme. Největší zklamání jsem zažila na olympiádě ve Francii, kde jsem nezvládla ani jednu stovku a nezapsala jsem čas, se kterým se do týmového součtu počítalo. Stalo se mi to poprvé, obvykle se mi na závodech alespoň jeden z pokusů nějak průměrně povede. Naštěstí máme v týmu kvalitní stovkařky, které moji úlohu zastoupily a disciplínu jsme vyhrály.
· Jaké jsou tvoje cíle pro nadcházející sezónu
V letošním roce bych si ráda vylepšila svůj rekord ve stovce a stabilizovala své výsledky na závodech na čas 17,50s a lépe. V útoku se učím nový post, tak doufám, že nezklamu trenéra a ten rozdělovač se naučím a zastoupím tak dvojče Ali, která bude týmu už jen vypomáhat.
· Jak se na ni momentálně připravuješ
Chodím 2x týdně do tunelu, kde trénuju starty, techniku překážky a běhu, odrazy, frekvenci, rozdělovače a podobně a 1x týdně posiluju. Vím, že bych měla chodit ven na tzv. tempovku, ale zatím jsem se na to psychicky dostatečně nepřipravila :-).
· Jaké máš přes zimu podmínky k tréninku a co bys doporučila ostatním.
V Plzni máme nově otevřený 100m atletický tunel, do teď jsme měly možnost chodit jen do 60ti metrového. Běhá se v něm krásně, neprší tam a ani nemrzne a dají se zde běhat úseky, které se běhají venku. Hasičské překážky v něm bohužel nemáme, na ty si musíme počkat, až budeme trénovat venku. S náplní tréninků mi pomáhá přítel Jindra a kluci z HZS Plzeň Košutka. Vše je ale otázkou peněz, zda na to hasičský sbor má prostředky. Co se týče posilování, buď si zatrénuju v sokolovně, kde trénuju mladé sportovní gymnastky, takže se jedná o posilování s vlastním tělem a na gymnastickém nářadí nebo chodím do posilovny. Ideální podmínky by byly mít kryté překážky, aby se mohla trénovat technika i na nich, ale to je zatím možné jen na málo místech. Myslím, že to, jak se připravuju v zimě je minimum, co by měl dělat každý. Neměly by chybět rehabilitace, trénink tempové vytrvalosti a hlavně pořádný strečink, který je prevencí zbytečných zranění. Je dobré si párkrát zatrénovat s atletickým trenérem, protože atletická příprava je nedílnou součástí té naší.
· Máš nějakého tréninkového parťáka, nebo jsi samostatná jednotka
Do tunelu chodím buď s plzeňskýma klukama nebo s holkama z Chválenic a trenérem Karlem Nolčem. Samotnou by mě to moc dlouho nebavilo a hlavně je důležitý názor druhých, kteří vidí chyby, které já sama nepoznám.
Děkuji za rozhovor a přeju, ať se ti vyhýbají zranění a letošní sezóna ať je nejmíň tak úspěšná, jako ta letošní.
Nečekané se stalo skutečností a česká minivýprava si v Americe plnila své sny.
Honza Pipiš
O své dojmy se podělil lídr týmu Honza Pipiš: “Můj hlavní cíl byl zaběhnout Lion’s den, který jsem zaběhl hned první start a konečně po dvou letech příprav a plánování jsem slyšel tolik vytoužené „Welcome new member!“ Dále jsem chtěl zaběhnout tandem pod 1:25 a to se nám též povedlo a s časem 1:18+2 jsme naprosto spokojeni. Složili jsme dokonce i štafetu společně s Němci a přiznám se, že mě zajímal víc čas běhu. Povedla se nám kvalifikace a najednou jsme byli ve finále. Stejně tak já v individuálním startu. Oba finálové dny byla hrozná zima. Kaisery nejezdili jak by jsme chtěli, rozcvičky nebyly tolik efektivní jak jsme potřebovali, ale dopadlo to jak mělo. Prolomil jsme hranici 1:35 a se stejnými podmínkami jako v Evropě jsem zaběhl čas 1:32:10. Perfektní závěr sezóny! Druhý den štafety. První závod v pavouku byl díky dobrému umístění v kvalifikaci celkem snadný. Semifinále bylo už těžší. Chyby na obou stranách a postupovali jsme o 0,03s!! Finálový běh jsme věděli že není co ztratit, buď a nebo. Nastoupil proti nám Americký all-stars team. Jejich penalizace a náš čas 1:11:82 s rozdílem 0,5s. Prohráli jsme důstojně a vybojovali si stříbrné medaile! Nepopsatelný zážitek. První Češi na MS světa a hned vezeme placky! “
Alena Hybnerová
Vzkaz fanouškům poslala i jediná žena výpravy Alena Hybnerová: “Ahoj všem Ráno jsem si řekla, že dám do finále všechno a zaběhnu čas pod 5 minut. A mé sedmimílové botky mě do cíle donesly za 4,55!!! Byly tam chyby, mohlo to být lepší, alespoň je na čem zamakat přes zimu. Děkuju za podporu všem, díky kterým tu mohu být, rodině, fakultě biomedicínského inženýrství, SDH Raspenava, přátelům.”
Právě oslavila své osmnácté narozeniny. Přesto už se může pochlubit několika významnými týmovými úspěchy. S reprezentačním družstvem žen i dorostenek Slovenska získala titul mistryň světa v požárním útoku. Proto jsme požádali Annu Lavkovou, aby nám něco málo o sobě prozradila.
Volám sa Anna a bývam v malej obci pod Tatrami neďaleko Popradu. Študujem na osemročnom gymnáziu na ulici Kukučínova v Poprade. Navštevujem aj základnú umeleckú školu kde sa 11 rokov venujem hre na klavír.
Jaké vlastně byly tvoje začátky?
K hasičskému športu som sa dostala vďaka sesternici na základnej škole keď som mala 8 rokov. Veľmi ma to bavilo. Boli sme skvelá partia dievčat a spolu s našim trénerom Ujom Ferom (František Kundis) sme podnikali veľa športovo-turistických výletov. Našim najväčším rivalom bolo družstvo z obce Šuňava. Kedže na Majstrovstvá sveta do Opole (Poľsko) potrebovali doplniť družstvo tak ma ich tréner oslovil. Vtedy som sa prvý krát zúčastnila majstrovstiev sveta v hasičskom športe CTIF. Mala som 12 rokov. O rok neskôr ma oslovil repre tréner Marek Šebest s ponukou trénovať 100 a vežu. Tvrdo sme trénovali a úspech sa dostavil v podobe zlatej medaile v hasičskom útoku na majstrovstvách sveta v Ostrave.
A teď jsi na tom výkonnostně jak?
Najlepší čas na 100m mám 18.38 a na veži je to 8.3 s
Za najkrajší moment považujem zlato v útoku z Ostravy za dorastenky. Bola to naša prvá súťaž a bolo to skvelé. Taktiež víťazstvo za ženy minulého roku v Banskej Bystrici bolo nádherné. Atmosféra bola úžasná a tak som si to naozaj užila.
Co tě na požárním sportu vlastně přitahuje?
Hasičský šport je kombináciou atletiky a zručnosti. Skutočnosť že počas šprintu musíte bežať s hadicami a prekonávať prekážky ho robí naozaj zaujímavým. Samozrejme veľkým bonusom je cestovanie a navštevovanie nových krajín a miest.
Máš čas se věnovat i něčemu jinému?
Momentálne len rekreačné behávam a bicyklujem. V zime sa venujem lyžovaniu, bežkovaniu a snowboardingu.
A jak tedy probíhá tvoje příprava?
Trénujeme prevažne na kempoch alebo individuálne. Zimná príprave je však úplne individuálna. Počas zimnej sezóny som navštevovala posilňovňu. Taktiež sme už mali aj prvý kemp kde nám premerali výkonnosť po zime. V tomto roku je mojim cieľom zúčastniť sa majstrovstiev sveta v Rusku a vylepšiť si osobáky v oboch disciplínach.
A největší přání?
Dúfam že sa mi podarí dostať do štafety na posledný úsek a že obhájime titul majsteriek sveta.
Na závěr tradiční vzkaz fanouškům…
Robte čo vás baví a nenechajte sa nikým odradiť. A Čechom ďakujem za super atmosféru, ktorú spravia na každej súťaži.
Nejvíce si cením svého osobního úspěchu, kterým bylo 1.místo v Českém poháru. Z týmových výsledků mám také velikou radost, protože se na nich podílí celý tým a to je to, proč požární sport děláme. Největší zklamání jsem zažila na olympiádě ve Francii, kde jsem nezvládla ani jednu stovku a nezapsala jsem čas, se kterým se do týmového součtu počítalo. Stalo se mi to poprvé, obvykle se mi na závodech alespoň jeden z pokusů nějak průměrně povede. Naštěstí máme v týmu kvalitní stovkařky, které moji úlohu zastoupily a disciplínu jsme vyhrály.
Ráno jsem si řekla, že dám do finále všechno a zaběhnu čas pod 5 minut. A mé sedmimílové botky mě do cíle donesly za 4,55!!! Byly tam chyby, mohlo to být lepší, alespoň je na čem zamakat přes zimu. Děkuju za podporu všem, díky kterým tu mohu být, rodině, fakultě biomedicínského inženýrství, SDH Raspenava, přátelům.”
