Během křestu kalendáře MISS Hasička 2016 bylo taky trochu času popovídat si s těmi, kdo v soutěži uspěli. Náš miniseriál začínáme s první vícemiss – sympatickou Slovenkou Veronikou Játyovou. Pochází z Hliníku nad Váhom, je jí 18 let a studuje ve třetím ročníku na Soukromé obchodní akademii v Žilině.

Veroniko, jak to vlastně všechno začalo? Do soutěže jsi se přihlásila sama, nebo „jsi byla přihlášená“ ?

Prihlásila som sa sama, aj keď má do toho musela „nakopnúť“ trénerka

A jaká to byla pro tebe zkušenost?

Táto súťaž bola výborná skúsenosť. Spoznala som veľa super ľudí a dodala mi odvahu do budúcna.

A co cestování mezi Slovenskem a Prahou? Kolikrát jsi to vlastně absolvovala?

Celkovo 5 krát. Casting, sústredenie, finále, fotenie kalendára a krst kalendára.

Tak to už trasu znáš skoro nazpaměť Ovlivnila tě ta účast v soutěži nějak? V těch „opravdových“ misskách většinou vítězky vyhrají balík peněz, změní práci, přítele..

Vďaka súťaži som sa stala viac sebavedomejšou… žiadne extra zmeny sa však v mojom živote zatiaľ neudejú, keďže školu meniť neplánujem a priateľa taktiež

Protože FireTV je hlavně o požárním sportu, tak co ty a firesport?

Ja a firesport sme nerozlučná dvojka. Behávam ho už 9 rokov a pokračujem v tom ďalej. Je to súčasť môjho života

A třeba nějaké úspěchy?

Máme mnoho vyhratých pohárov či už keď sme behali za deti,dorast alebo teraz za ženy. Najväčší úspech by však pre nás bol vyhrať Superpohár, tak dúfam, že sa nám to raz podarí

Na závěr, co bys vzkázala čtenářům tohoto rozhovoru?

Som rada,že ste si tento rozhovor prečítali až do konca. Prajem Vám veľa úspechov a podporujete hasičský šport, majte sa radi

Super…děkuju moc za tvůj čas a přeju všechno dobré. Zapotila ses aspoň trochu?

Aj ja ďakujem. Trošku áno

BLESKOVKA

pěšky nebo na kole
Radši pešo

pivo – víno
Vínko

stejk – salát
Mäsko

šaty – tričko
Jednoznačne tričko

hory – moře
More

auto – motorka
Auto

ve dvou – v partě
V partii, to je jasné

lichá – sudá
Nepárne

zima – léto
Leto

ráno – večer
Večer

Třetí mistrovství za poslední měsíc. Ale první mistrovství světa FireTV živě. Přeskočme všechny ty organizační věci, přípravy a plánování realizace. O tom už jsme mluvili tolikrát, jen tentokrát k tomu přibyl souběžný přenos s komentářem v ruském jazyce i pro tu část diváků, kteří by nerozuměli česky. Až z Moskvy kvuli tomu přiletěl náš kamarád rus Saša. Usadili jsme jej do režie vedle našeho komentátora Zdeňka a vysvětlili vše potřebné. Pro ty co jste nesledovali přenosy ani dění na facebooku a plánujete to dohnat, tak vám prozradíme, že padalo hodně národních rekordů a hodně se oslavovalo. Junioři mistři světa, dorostenky taktéž, juniorky druhé apod. Prostě nádherná atmosféra, která se nedá popsat a k vám domů videem se ji snažíme přenést co nejlépe a autenticky. Počasí se střídalo, parkrát zapršelo, aby nás to zchladilo ale jinak bylo víc hezky než škaredě. Rekord za rekordem radost za radostí. V jednu chvíli jsme Sašovi vysvětlovali ať není smutný, že jsme je porazili, o něco později zase gratulovali k tomu, že nás rusové porazili v jiných kategoriích. Nikdo nebyl jasný vítěz ale ani předem poražený, kluci z Jižní Korei bojovali, všechna čest jejich účasti.

Myslím si, že bude ale pravdou pokud řekneme, že nejvíc emotivním zážitkem celého mistrovství byly dvě nádherné písničky od Martina Langra pro Tomáše Jílka při slavnostním vyhlášení. Slovy ta atomosféra vůbec popsat nejde, ale máme pro vás video, abyste si to také užili tak jako závodníci a všichni ostatní. Opravdu super nápad a nádherný provedení, které snad nemohl takto ani nikdo naplánovat. My za FireTV také děkujeme rodině kolem Tomáše, dvakrát za námi přišli s poděkováním za podporu a dostali jsme domáci napečené dobroty, které opravdu přišly při té praci vhod.

Více než 30 000 diváků na přenosech a více než 60 000 diváků přenosů a záznamů v předposlední den mluví opravdu za vše. Do hodně měst, zemí, kontinentů, domovů se podařilo přenést tu super atmosféru ze stadiónu a nezůstalo to jen ve Svitavách. Uvidíme jaká čísla budou finální. Pro nás to je také další rekord…. a možná i ten světový

Zamrzelo nás, že pro některé jsme na stadiónu stále navíc, zbyteční a nedokáží ocenit co děláme a zbytečně nám hází klacky pod nohy. Ale na druhou stranu o to víc děkujeme za podporu těm co při nás stojí a rozumí tomu co děláme a podporují nás a pomáhají. Nejsou to jen diváci, ale jak zjišťujeme tak všichni, kteří se zastavili a nebo s námi jen prohodili pár slov. Trenéři reprezentací, závodníci, organizátoři, a další…

Speciální poděkování patří Monice Němečkové – hlavní ogranizátorce mistrovství. Nejen za to jak hezké mistrovství se ji a jejímu týmu povedlo ale i za to co s námi vše vytrpěla, zařídila a splnila. Nejhezčí odměnou pro nás bylo tvé nádherné a upřímné poděkování.

Také děkujeme hlavnímu vedoucímu technické čety Ivovi Oprchalskému, za to jak připravil to o co jsme požádali. Nejeden dík Pavlovi Uhrovi z technické čety a jeho kolegům, kteří se o nás postarali i přes zákazy :)) při těch největších problémech s elektřinou a jiných. Zdenda, Jarda a Pepa si zaslouží díky za to super šíření dobré nálady, na které jsme u ostravské časomíry zvyklí, a vůbec nejsou mimo s tím pojmenováním “ U dvou dobráků “ :)) které viselo na jejich dvěřích. Jen nerozumím proč u dvou? Já vás viděl minimálně tří O super atmosféru na stadiónu se postaral Ivo Adámek a opět ukázal, že umí pobavit nejen diváky, fanoušky ale i všechny kolem sebe jak pří závodech tak při ranním chystání stadiónu a nebo věčerním uklízení. Perfektní práce. Smekám kloubouk. Vlasti díky moc za super fotečky, které jsi nám cvakla.

Z naší strany toto mistrovství, které pro nás všechny bylo dost velkou zátěží po předchozích přenosech, hodnotíme pozitivně. Budeme doufat, že i pro vás u obrazovek to stálo za to. Držme si palce a v září se podíváme na další mistrovství. Tohle pro nás byla malá “kvalifikace“ tak uvidíme jak jsme obstáli, nejsme nejlepší ale chceme být dobří.

Na závěr tedy díky celému štábu, který pro Vás přenosy z MS realizoval

Dalibor Velčovský – šéf kameramanů. kameraman
Kuba Dušek – kameraman
Pavel Straka – střihač, kameraman
Zdeněk Axmann – komentátor
Alexander Golovanov – komentátor
Jeff Krejčí – střihač
Honza Grygar – kameraman
Leoš Kříž – kameraman
Jirka Krejčí – komentátor
Honza Adamec – střihač, titulky
Daniela Kozlová
Jessica Rusýnová
Bára Venčovská
Lenka Hanyášová – fotografka
Karel Švéda
Tomáš Pořízek

Zajímá vás, jak to vypadá v zákulisí televize? Jak se připravujeme na přenos? Jaká je to námaha? Tak neváhejte a čtěte dál! Na konci je malý bonus, o který se postaral Karlík.

Obvykle to všechno začne den před vysíláním. Vždy se domluvíme, kde nás má Karlík nabrat, nebo kde se prostě potkáme. Když už se dostaneme na místo domluveného noclehu (obvykle hasičská stanice v blízkosti závodů) tak si popovídáme s tamějšími hasiči. Někdy se stává, že se nějakou delší dobu s kolegy nevidíme, a proto si z pravidla pokecáme a debatujeme, co nejdéle to jde (ach ta rána). Ano, po dlouhém povídání většinou následuje (někdy i ne) spánek. Rána bývají těžká, ale o to jsou lepší, že vstáváme pro něco, co nás baví. Prakticky vždy přespáváme v místě konání, takže stačí, když vstáváme tři hodiny před začátkem soutěže.

Po příjezdu na dané místo, si rozdělíme práci. Kameramani si nachystají své potřebné věci. To máme: šedesát metrů elektriky, šedesát metrů kabelu SDI, stativ, převodník, kameru a to si vynásobte minimálně třemi kamerami. Možná se vám to zdá jako procházka růžovým sadem, ale když je průtrž mračen a prší vám za krk… Ale jak říkám, děláme, co nás baví ☺
Nejdůležitější pro přenos je, mít stabilní připojení k internetu. To zpravidla zaměstná našeho „ajťáka“ aby vše fungovalo jak má. Ale není to jenom internet, jsou to i další věci. Musí nastavit celý přenos a hlavně si v hlavě rozmyslet jak to má v plánu střihat, tak abyste měli co nejlepší náhled na danou soutěž. Za nepříznivého počasí bývá natáčení složitější, když prší, tak jsme promoklí na kost. Naopak když je vedro, tak se domů vracíme klidně i s popáleninami od slunce.
Při velké soutěži jako je třeba mistrovství republiky, které trvá tři dny, řekne náš moderátor tolik slov, že by to bohatě zaplnilo povídkovou knížku. A takhle nějak fungujeme průměrně 10 hodin denně. Samozřejmě, když je to extraliga, MČR jak dospělých tak dětí, jsme tu po celou dobu soutěže.

No a po ukončení závodu, končíme také my. Takže to co jsme si nachystali, si musíme i sbalit. Ale zpravidla to jde rychle, každý je už unavený a těší se domů. Ano, chvílemi je to namáhavé, ale jsme rádi, že jste s námi. Pomalu se blížíme k čtyřem tisícům odběratelům na YouTube, na Facebooku jsme již přesáhli hranici čtrnácti tisíc fanoušků a průměrná sledovanost přenosů je kolem 8 tisíc shlédnutí. Moc vám za to děkujeme a vážíme si vaší přízně.

Zeptal jsem se Karla na dvě otázky.

Jak je těžké celý přenos zorganizovat tak, aby všechno bylo jak má a nenastaly žádné potíže?

Těžké to je docela dost … Pořád je tam spousta různých věcí, které na sebe navazují a jedna bez druhé nefunguje. Bohužel nejsme třeba v situaci ČT, kde mají na všechno stotisícové rozpočty a mohou si dovolit před kontrolu a testování všeho na místě několik dní před přenosem. My musíme spoléhat na to, že to, co si s pořadatelem dohodneme, bude dodrženo.
Bohužel kolikrát se stane, že jsme několikrát ujištění o tom, že je všechno OK a po příjezdu na místo zjistíme, že buď na nás zapomněli se zajištěním noclehu, nebo internet sice zařídili, ale není dost silný hlavně na UPLOAD, který je pro nás nejdůležitější. Potrápit dokáže i elektrika, na kterou je s oblibou napojené zařízení, které rádo vyhazuje pojistky.
Většinu akcí táhneme maximálně v pěti lidech, takže každý musí být „multifunkční“ a pokud možno nahraditelný a to platí i o použité technice. V tomhle počtu si musí umět většinou každý poradit při problémech sám, protože ostatní musí řešit zase svoje věci. Kameramani běžně řeší výpadky signálu, kvůli pošlapaným nebo přejetým kabelům, vytrženým koncovkám, vodu z kamer při dešti, nebo kvůli prasklým hadicím. Komentátoři jsou zároveň i zvukaři a hlídají různé brumy, šumy, pískání, nebo i taky to, že se někdo omylem postaví k ruchovým mikrofonům a jeho rozhovor jde přes něj do vysílání. Grafici se zase mohou zbláznit, když je pět minut před startem a ještě nemají startovní listiny od pořadatelů, nebo se startovní pořadí během závodu několikrát změní a třeba nám to nikdo ani nedá vědět. Nejhůř je na tom asi střihač, který většinou bývá i IT technikem a ten kromě toho, že připravuje výsledný signál divákům, tak ještě řeší různé výpadky internetu, nebo jeho slábnutí a taky podněty od diváků, kteří občas na nějaký problém upozorní v diskuzích na facebooku. Nikdo není neomylný a občas nám něco unikne, tak jsme rádi, když nás na to někdo upozorní. Většinou ale stačí jednou, protože se na to snažíme hned reagovat, takže když už někdo napíše po desáté, že nám nejde zvuk, tak to už pak člověka spíše zdržuje, protože většinou ten problém zrovna řeší a závody se kvůli nám nezastaví.

Zkus nám popsat Tvůj nejpikantnější přenos? Myslím tím, kdy jste měli nějaký problém, který byl opravdovým oříškem.

V každé sezóně je takových několik a těžko vybrat ten TOP ☺ Většinou když se daří, tak se daří. Super je to, že běžný divák tohle skoro nikdy nezaznamená a přestože všichni jsme zaměstnaní řešením nenadálé situace, tak přenos většinou jede dál.
Z těch posledních věcí mi utkvělo mistrovství ČR v Trutnově, kde jsme dělali souběžně s hlavním přenosem ještě i přenos ze stovek žen. Ráno jsme přišli na stadion dvě hodiny před začátkem a zjistili, že není připravený dohodnutý stan pro vybudování režie tohoto přenosu. Hned jsme to začali řešit, ale těžko něco vyřešíš, když šéf technické čety ještě není na stadionu a technická četa bez jeho povelu nemůže dělat nic. Navíc od rána pršelo a to docela dost. Takže kamery zabalit do igelitu, kameramani do pláštěnek…. Když už byl opravdu jen tak tak hraniční čas ještě něco zachránit, tak jsme se rozhodli jednat na vlastní pěst a vybudovat si režii pod přístřeškem u časomíry. Kluci naštěstí byli tak ochotní, že nás tam nechali, i když jsme jim zabrali jeden stůl a lavičku. Titulky se tam ani dělat nedaly, protože na další dva počítače nebylo místo, tak alespoň ať jede obraz a zvuk. Všechnu starost o informace na sebe musí tedy vzít komentátor, takže žádné průpovídky, zajímavosti, rozhovory, ale hlavně hlásit jména, časy, pořadí… Bohužel z tohoto místa nebylo vidět ani na dráhu ani na časomíru, takže komentátor (já) jsem byl odkázaný pouze na to, co zabírala kamera a když jsem chtěl vidět čas, tak jsem zase musel pootevřenými dveřmi koukat do kabiny časoměřičů. Ovšem to jsem zase neviděl, co se děje na dráze. A tak v okamžiku, kdy Lenka Tomandlová dala krásný rozdělovač a štrádovala si to do cíle, tak já už jsem na monitor nekoukal a raději nakukoval do kabiny k časoměřičům, jestli to bude „sedmnáctka“ a hlásil divákům, jak si Lenka běží pro krásný čas a určitě i pro vedení v závodě. Ovšem, když se čísílka na displeji přehoupnuly přes 19, bylo mi to divné, tak jsem zase vycouval od časoměřičů a přes rameno koukal na monitor, jak chuděrka Lenka leží rozplácnutá metr před cílovou čárou, protože zatímco já jsem hypnotizoval časomíru a rozplýval se nad jejím výkonem, tak diváci koukali na to, jak ona škobrtla o hadici a do cíle proklouzala po břiše s odřenýma rukama a kolenama. Já o tom samozřejmě nevěděl, protože ani opakovačky se nedaly dělat, a co se vlastně stalo, jsem zjistil až během přestávkového rozhovoru.
Zažil jsem také střídání dvou štábů během jednoho přenosu, kde se během plného vysílání vyměnila komplet celá sestava kamer, kabeláže, zvuku, mikrofonů a lidí, protože původní štáb musel neplánovaně a narychlo odjet domů. Také zde si běžný divák vůbec ničeho nevšimnul ☺

Děkuji za zodpovězení otázek.
Adam Mráček