Dnešní pokračování rozhovorů se závodníky bude tak trochu jiné. Vahid Kazakbaev se tak rozepsal, že asi ani není potřeba do toho vstupovat otázkami. Jen dodejme, že Vahid je dvojnásobný mistr Kazachstánu na stovce, a s reprezentačním týmem dvojnásobný mistr světa v požárním útoku. Jeho osobáky jsou 16,02 a 14,10. Narodil se ve městě Čimkent a pracuje u ministerstva pro mimořádné situace jako hasič-záchranář. Ale teď už předávám slovo Vahidovi…

K požárnímu sportu jsem se dostal někdy v deváté třídě základní školy. Chtěl jsem se věnovat nějakému sportu. Jako všichni rodiče i ti moji chtěli, abych se jen tak neflákal po ulici a dělal něco užitečného ve svém volném čase. Tak mě máma poslala za svým bývalým spolužákem a řekla mi, že on je teď trenér, ale že neví čeho. Tak že se mám za ním jet podívat a třeba se mi to prý zalíbí. A to byl můj start do požárního sportu. Že se tomu budu dál věnovat a že to jednou bude moje zaměstnání, to jsem tehdy netušil. Ale žádná cesta není přímá. Tenkrát jsem to vydržel asi tři měsíce a nechal jsem toho. Ani nevím tenkrát proč. Ale začátkem roku 2011 k velkému údivu všech jsem se k tomu vrátil a za dva měsíce už jsem startoval na svých prvních závodech v Astaně. Člověk někdy přemýšlí, co by bylo, kdyby nebylo a nakonec se všechno zamotá a dopadne to stejně tak jak má. Takže to byly moje začátky.

Jinak kromě požárního sportu jsem se taky věnoval gymnastice, šermu, zápasu, fotbalu a ani nevím čemu všemu. Bavilo mě všechno, ale u ničeho jsem dlouho nevydržel. Je to jako když zasadíš sazeničky na různá místa v sadu a čekáš která se ujme. A nakonec ta jedna, na kterou nejvíc svítí slunce zapustí hluboko kořeny a vyroste z ní velký silný strom. A tak to bylo i se mnou. Musel jsem vyzkoušet všechno, abych zůstal u toho, co je mojemu srdci nejbližší. Zamiloval jsem si požární sport kvůli jeho neobyčejnosti, výškám, rychlosti, žebříkům a hadicím. Chci být lepším a lepším a svoje výsledky vidět na tabuli výš a výš. Mám své cíle za kterými jdu krok za krokem na každém tréninku.

Momentálně se usilovně věnuju přípravě na sezónu 2017. Každý den trénuju dvoufázově jak silové věci, tak techniku. Důležitá je taky psychologická příprava, protože jakkoliv může být člověk dobře fyzicky připravený, tak když to nedokáže potom prodat, je to k ničemu.

Za nedlouho mě čeká zimní mistrovství Kazachstánu ve dvojboji, které proběhne v Astaně. A pak už začne příprava na Pohár federace Kazachstánu. Je to takový ostrý a pro mě důležitý start do sezóny 2017. Pak už začátkem léta přijdou naše oblastní postupová kola a první mezinárodní starty. A samozřejmě potom mistrovství světa. To je nejvyšší cíl, kvůli kterému sportovci dřou celý rok, aby se mohli porovnat s nejlepšími světovými závodníky. S tím určitě budete souhlasit

Těm kdo se požárnímu sportu věnují bych chtěl vzkázat..Když běžíte a prohráváte, musíte běžet rychleji. A ne sedět a dumat jak rychle by jste chtěli běžet příště. Budete běhat tak rychle, jak moc budete trénovat. Pokud jste mladí a chcete vítězit, tak musíte pracovat jako vítězové. To není o řečech, je to o práci. Když vám bude někdo říkat, že něco nedokážete, tak se pokuste udělat nemožné možným a dokažte, že na to máte. Jinak to nemá cenu a jděte od toho.

Požární sport je zvláštní. Je tam tolik technických věcí, které se dají pokazit nebo naopak zdokonalit a přizpůsobit každému tak, že i malý může porazit velkého, slabý silného a amatér profesionála. Někde ubrat pár setinek, něco zvládnout jinak, to je základ. A dokázat ne druhým, ale hlavně sobě, že každý trénink, který jsem tomu věnoval, měl smysl. Musí to být jak droga, bez které nemůžeš žít. Musíš se těšit na rozdělovač, na hadice, na žebřík prostě na všechno a nikdy jinak.

Do roku 2017 přeju všem, aby na výsledkových tabulích viděli u svého jména takové časy o kterých se jim už dlouhou dobu sní a kvůli kterým každý den trénují. Buďte vítězové.

Děkuji

Karel Švéda

Je tu závěr našeho seriálu rozhovorů a na Vaše přání jsme na závěr oslovili jednu z největších hvězd požárního sportu Jekaterinu CHENDAKOVU z Ruské federace. Několikanásobná mistryně světa a světová rekordmanka má svoje osobní maxima na hodnotách 6,99 na věži a 15,65 na stovce.

Ahoj Káťo, řekni našim čtenářům nejdříve něco málo o sobě

Tak asi ty základní údaje. Je mi dvaadvacet let a narodila jsem se v Ruském městě Něftějugansk. Momentálně žiju a pracuju v Surgutu. Je to hodně daleko. Od Moskvy ještě skoro tři tisíce kilometrů na východ.

Jak jsi začala s požárním sportem?

Poměrně nedávno. Od jedenácti let jsem dělala atletiku a na tréninky jsme chodili do haly pro požární sport. A když se u nás začínalo s požárním sportem pro děvčata, tak jsem neodolala a tento pro mě nový sport jsem vyzkoušela. Ukázalo se, že mě to dost baví a že v tomto sportu můžu dosáhnout zajímavých výsledků. Proto byla volba jasná a já se rozhodla čas a energii investovat do něj. To bylo asi před třemi lety.

Teď je zima a u vás to platí dvojnásob. Jak se teď připravuješ?

Momentálně chodím do haly, kde se zaměřujeme na rychlost a na odstranění nějakých drobných chybiček jak na stovce, tak na věži. Trénuju dvakrát denně zhruba po dvou až dvou a půl hodinách.

Čekají tě teď v zimě nějaké důležité závody?

Takovým prvním letošním testem bude na začátku února oblastní závod a potom zhruba za měsíc na to zimní mistrovství Ruska ve dvojboji. To je závod, na který teď všichni ladíme formu.

Co si myslíš o požárním sportu a jeho rozvoji?

Požární sport je odlišný od jiných sportů. Není to jen o tom být rychlý, ale je to také o tom být naprosto koncentrovaný. Výsledek záleží na každé části trati, na každé překážce, která se ti postaví do cesty, na každém patře věže. Nezáleží to jen na zvládnutí jednoho nebo druhého ale důležitá je taky víra sama v sebe a svoje schopnosti.

Je moc dobře, že se tento sport rozvíjí v mnoha zemích. A například v Česku je konkurence výborná. Přála bych si, aby se řady sportovců rozrůstaly a požární sport se dostal na další vyšší level.

A jaký je tvůj vzkaz pro fanoušky a pro ty, kterým jsi vzorem?

Přeji všem aby rok 2017 byl rokem, kdy dosáhnou svých cílů a posunou svoje hranice ještě výš, aby neměli důvod sami sebe litovat a naopak se radovali z lepších výsledků. A hlavně aby rok 2017 byl bez zranění a nemocí.

Děkuji za rozhovor a těším se na setkání někde na závodech.

Karel Švéda

Třetí mistrovství za poslední měsíc. Ale první mistrovství světa FireTV živě. Přeskočme všechny ty organizační věci, přípravy a plánování realizace. O tom už jsme mluvili tolikrát, jen tentokrát k tomu přibyl souběžný přenos s komentářem v ruském jazyce i pro tu část diváků, kteří by nerozuměli česky. Až z Moskvy kvuli tomu přiletěl náš kamarád rus Saša. Usadili jsme jej do režie vedle našeho komentátora Zdeňka a vysvětlili vše potřebné. Pro ty co jste nesledovali přenosy ani dění na facebooku a plánujete to dohnat, tak vám prozradíme, že padalo hodně národních rekordů a hodně se oslavovalo. Junioři mistři světa, dorostenky taktéž, juniorky druhé apod. Prostě nádherná atmosféra, která se nedá popsat a k vám domů videem se ji snažíme přenést co nejlépe a autenticky. Počasí se střídalo, parkrát zapršelo, aby nás to zchladilo ale jinak bylo víc hezky než škaredě. Rekord za rekordem radost za radostí. V jednu chvíli jsme Sašovi vysvětlovali ať není smutný, že jsme je porazili, o něco později zase gratulovali k tomu, že nás rusové porazili v jiných kategoriích. Nikdo nebyl jasný vítěz ale ani předem poražený, kluci z Jižní Korei bojovali, všechna čest jejich účasti.

Myslím si, že bude ale pravdou pokud řekneme, že nejvíc emotivním zážitkem celého mistrovství byly dvě nádherné písničky od Martina Langra pro Tomáše Jílka při slavnostním vyhlášení. Slovy ta atomosféra vůbec popsat nejde, ale máme pro vás video, abyste si to také užili tak jako závodníci a všichni ostatní. Opravdu super nápad a nádherný provedení, které snad nemohl takto ani nikdo naplánovat. My za FireTV také děkujeme rodině kolem Tomáše, dvakrát za námi přišli s poděkováním za podporu a dostali jsme domáci napečené dobroty, které opravdu přišly při té praci vhod.

Více než 30 000 diváků na přenosech a více než 60 000 diváků přenosů a záznamů v předposlední den mluví opravdu za vše. Do hodně měst, zemí, kontinentů, domovů se podařilo přenést tu super atmosféru ze stadiónu a nezůstalo to jen ve Svitavách. Uvidíme jaká čísla budou finální. Pro nás to je také další rekord…. a možná i ten světový

Zamrzelo nás, že pro některé jsme na stadiónu stále navíc, zbyteční a nedokáží ocenit co děláme a zbytečně nám hází klacky pod nohy. Ale na druhou stranu o to víc děkujeme za podporu těm co při nás stojí a rozumí tomu co děláme a podporují nás a pomáhají. Nejsou to jen diváci, ale jak zjišťujeme tak všichni, kteří se zastavili a nebo s námi jen prohodili pár slov. Trenéři reprezentací, závodníci, organizátoři, a další…

Speciální poděkování patří Monice Němečkové – hlavní ogranizátorce mistrovství. Nejen za to jak hezké mistrovství se ji a jejímu týmu povedlo ale i za to co s námi vše vytrpěla, zařídila a splnila. Nejhezčí odměnou pro nás bylo tvé nádherné a upřímné poděkování.

Také děkujeme hlavnímu vedoucímu technické čety Ivovi Oprchalskému, za to jak připravil to o co jsme požádali. Nejeden dík Pavlovi Uhrovi z technické čety a jeho kolegům, kteří se o nás postarali i přes zákazy :)) při těch největších problémech s elektřinou a jiných. Zdenda, Jarda a Pepa si zaslouží díky za to super šíření dobré nálady, na které jsme u ostravské časomíry zvyklí, a vůbec nejsou mimo s tím pojmenováním “ U dvou dobráků “ :)) které viselo na jejich dvěřích. Jen nerozumím proč u dvou? Já vás viděl minimálně tří O super atmosféru na stadiónu se postaral Ivo Adámek a opět ukázal, že umí pobavit nejen diváky, fanoušky ale i všechny kolem sebe jak pří závodech tak při ranním chystání stadiónu a nebo věčerním uklízení. Perfektní práce. Smekám kloubouk. Vlasti díky moc za super fotečky, které jsi nám cvakla.

Z naší strany toto mistrovství, které pro nás všechny bylo dost velkou zátěží po předchozích přenosech, hodnotíme pozitivně. Budeme doufat, že i pro vás u obrazovek to stálo za to. Držme si palce a v září se podíváme na další mistrovství. Tohle pro nás byla malá “kvalifikace“ tak uvidíme jak jsme obstáli, nejsme nejlepší ale chceme být dobří.

Na závěr tedy díky celému štábu, který pro Vás přenosy z MS realizoval

Dalibor Velčovský – šéf kameramanů. kameraman
Kuba Dušek – kameraman
Pavel Straka – střihač, kameraman
Zdeněk Axmann – komentátor
Alexander Golovanov – komentátor
Jeff Krejčí – střihač
Honza Grygar – kameraman
Leoš Kříž – kameraman
Jirka Krejčí – komentátor
Honza Adamec – střihač, titulky
Daniela Kozlová
Jessica Rusýnová
Bára Venčovská
Lenka Hanyášová – fotografka
Karel Švéda
Tomáš Pořízek