Abychom se také podívali na skok domů, zjišťoval jsem jak se daří Kubovi PĚKNÉMU. V letošním roce čeká naše reprezentanty několik vrcholů a dvojnásobný světový šampion na stovce má tím pádem určitě o motivaci postaráno.

Ahoj Kubo, nejdřív mi řekni, co jsi letos dělal o svátcích?

Vánoce jsem trávil v práci, takže dárky jsme si předávali před i po Vánocích.

Momentálně jsem začal chodit na věž, jinak jsem do této doby trénoval spíš v posilovně. Taky běhám a zkrátka dělám vše co k zimní přípravě patří.

Letos nás čekají dva velké vrcholy, Olympiáda v Rakousku a pak mistrovství světa. Tak jaké máš cíle?

Hlavní cíle si nekladu. Jsem rád, že mě požarní sport stále baví a mohu ho dělat.

O tobě se ví, že jsi s požárním sportem začal poměrně pozdě. Co bys dělal, kdyby jsi s ním nezačal vůbec?

Co se týká sportu, nejspíš bych hrál fotbal. Také by mi zbývalo více času na ostatní sporty jako jsou lyže nebo kolo.

A máš do nového roku nějaký vzkaz fanouškům?

Nevím jestli se dá říct fanouškům, spíš bych řekl hasičským kolegům. Vzkázal bych jim ať se maj fajn a ať makaj.

Díky za rozhovor a ať se daří

Karel Švéda

Co tě přimělo k něčemu takovému jako je hasičská televize. 

Nějak se to vyplynulo postupem času samo. Začali jsme tím, že když se objevila možnost internetu (mladí se zeptají, kdy to bylo, protože svět bez tohoto nástroje nepamatují). Tak jsme s kamarádem vyrobili jednoduché stránky sboru. Na ně jsme dali pár fotek a bylo. Postupně jak jsem si koupil první digitální foťák, 1Mpix asi za 15 tisíc. A tak jsme tam začali dávat těch fotek víc. Po pár letech jsem se od foťáku propracoval k první digitální kameře na kazety, tak jsme pak na konci sezóny koukali na všechno co jsme natočili. Později si kamarád všechno tohle vzal domů a asi po měsíci to měl sestavené asi do 90minutového sestřihu s hudbou – to bylo fakt suprový. Dnes se tomu smějeme, ale fakt to tak bylo…

Snad každý fanoušek požárního sportu tě zná jako výborného moderátora. Absolvoval jsi nějaký kurz rétoriky?

Žádný kurz jsem neměl, jen hodně čtu a sleduju televizní přenosy. Postupně jsem se přistihnul, že místo toho abych sledoval zápas a dění na hřišti, tak sleduju z jakého místa co zabírá která kamera a o čem v kterou chvíli moderátoři mluví…to jsou moje kurzy. Snažím se být nejednostranně zaměřený, takže sleduju hokej, fotbal, florbal, tenis, motorismus, cyklistiku. V zimě biatlon nebo akrobatické lyžování. Třeba takový pan Robert Bakalář…to byla vysoká škola rétoriky – vydržet komentovat 6-7 hodin přímého přenosu Tour de France, kde závodníci 6 hodin šlapou do pedálů a pořád mít o čem mluvit…to je fascinující. Myslím, že moderátor, nebo komentátor udělá polovinu toho, jestli se lidi na akci vydrží, nebo nevydrží dívat.

Myslím si, že hodně čtenářů by zajímalo, kde jsi vzal tolik zajímavosti o požárním sportu.

Požárnímu sportu se věnuju už od “minulého století” :D. a sem tam si něco pamatuju, takže pak je ve vzpomínkách z čeho lovit. Samozřejmě taky mám nějaký archív výsledků, tak hlavně před mistrovstvím si ty nejlepší připomenu.

Vlastně ty jsi taky závodil. Zkus nám o tom něco říct.

No závodil… :). Dodnes jsem členem SDH Kolšov a za mé éry jsme byli na špici okresu Šumperk a jako jedni z mála jsme tehdy jezdili i na závody mimo okres. To ještě neexistoval nějaký Český pohár, nebo Extraliga. Ale měřeno dnešním pohledem jsme třeba byli třetí na Leninovi, nebo třetí na tehdy prestižních závodech v Karolince, kam také jezdilo kolem 200 družstev. Byl jsem na rozdělovači a postupně jsem se posunul na béčka, ale několikrát jsem byl i na savicích nebo na koši. Můj poslední závod jsem běžel levý proud s průlezem plotku a sestřikem ze třímetrového žebříku

Dosáhli jste někdy nějakého vysokého umístění?

S Kolšovským družstvem jsme byli u zrodu Velké ceny okresu Šumperk, kterou jsme několikrát (asi 5x) vyhráli. Taky jsme byli druzí na krajském kole PS a postup na republiku nebyl vůbec daleko. Tehdy se ještě nesestavovaly okresní a krajské výběry, ale každý sbor jel s tím, co měl doma. My jsme tehdy vůbec nepočítali s nějakou účastí na kraji, takže i kluci měli na tento termín různě naplánované dovolené, tak jsme na tom kraji ani nebyli v nejsilnějším složení.

Jestli se nepletu, tak v roce 2011 družstvo dorostenek z Kolšova vyhrálo titul na republice. Měl jsi na tom nějaký podíl?

Tohle družstvo jsem postupně začal budovat asi 4 roky před tím titulem. Postupně jsme byli 11., 10., 4. Pak jsem se odstěhoval za prací do Prahy a družstvo převzali Michal Chládek s Petrou Hejlovou a pod jejich vedením se titul zrodil.

Taky máš blízko k reprezentaci dorostu. Jak probíhá příprava Mistrů světa z tvého pohledu?

Fascinuje mě, jaké pokroky dokáží kluci během jednoho jediného roku udělat. Myslím, že od prvopočátku je tam perfektní parta lidí, která jde jasným směrem. Úplně od začátku je u toho Jenda Vráblík, který by sám mohl určitě ještě závodit na vrcholné úrovni, ale jeho baví spíš vše co umí, předávat klukům. A kluci i když si občas zaremcají, tak ho berou. Před dvěma roky do party myslím perfektně zapadnul Radim Juřena, který jako bývalý atlet taky má klukům co předat. No a teď tým rozšířil i Kája Ryl, který je pro většinu kluků vzorem na věži.

Ale vrátíme se zpátky k televizi. Mohou letos diváci těšit nějaké novinky?

Každou sezónu se snažíme nějaké novinky rozjet. Problém je s tím, že narážíme hlavně na finanční bariéru, protože spousta věcí se dá udělat nadšením a na koleně, ale pro další věci je potřeba to i nějak finančně posunout víc. Už třeba jen proto, že dřív se všechny věci plus štáb vešel do osobáku. Dnes, když máme tři kameramany, střihače, komentátora, grafika, “ajťáka” plus spoustu kufrů a kabelů, tak už nám pomalu ani dodávka nestačí. Ale diváci se těšit určitě můžou

Bude nějak soutěž pro diváky?

Podařilo se nám zajistit spoustu drobných cen na různé divácké soutěže, takže na ty se určitě dostane hned od prvních přenosů. Chystáme soutěže jak pro diváky u obrazovek, tak pro ty přímo na místě. Takže sledujte náš Facebook a sledujte vysílání a buďte aktivní.

A na závěr, bude letos nějaký nový merch?

Také v této oblasti nějaké novinky chystáme. Jsme rádi, že se fanouškům naše věcičky líbí a že si je kupují. Mimo jiné nám to třeba pomůže zaplatit benzín při našich cestách za nimi a nebo našetřit na nějakou kvalitnější kameru, nebo něco jiného. Tímto všem moc děkuju a vzkazuju, ať se těší na letošní sezónu a ať nás sledují

Děkuji za rozhovor.

Adam Mráček

S Markétou MARKOVOU jsem se poprvé potkal, když jsem organizoval tréninkové kempy pro dorostence, kteří chtějí začít s požárním sportem. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že tahle křehká blondýnka zaběhne stovku pod sedmnáct vteřin, dvakrát získá dorostenecký titul mistryně ČR a dvakrát se jí stane i v ženské kategorii. Nevěděl jsem, že si z juniorského MS 2015 v Grodnu doveze bronzovou medaili za dvojboj. A že mi ji potom věnuje…

Ahoj Makýtko, jak se máš?

Momentálně neúspěšně bojuji s dost nepříjemným nachlazením, takže v přípravě mám teď pauzu, abych byla fit na první soustředění, které se kvapem blíží. K tomu mi probíhá ještě zkouškové období ve škole, takže spoustu času věnuji učení.

No jo, po vánocích…jak jsi je vlastně strávila?

Jako každý rok jsem byla doma s rodinou. Prostě klídek, pohoda.

To věřím, sezóna byla náročná a letos určitě bude ještě víc

Pro mě je letos hlavním cílem nominovat se na olympiádu v rakouském Villachu, jelikož v roce 2013 jsem neměla možnost se olympiády v PS zúčastnit. Chtěla bych zažít tu atmosféru. Mým každoročním cílem je také odběhat sezónu bez zranění.

Kdo tě vlastně k požárnímu sportu přivedl?

Asi v 9 letech jsem byla nějak po skole u kamarádky tady ve vesnici a ona se práve chystala na hasičák, tak jsem šla s ni, no a nějak me to chytlo. Sice se kroužek u nás v Petrovicích rozpadl kvůli nedostatku dětí,ale pokračovala jsem v sousední Dolní Čermné.

A kdyby nebyli hasiči, dělala bys i jiný sport?

Tak to netuším. Možná bych se více věnovala florbalu, který hraju teď pouze s přáteli přes zimu, když mám více času.

Kdo tě nejvíc podporuje?

Nejvic mě samozřejmě podporuje moje rodina, zejména taťka a strýček, sledují všechny závody

Co jsi na sebe ještě nikde nepráskla?

Jsem dost nenažraná ač se to nezdá. Když na to příjde, tak sním co vidím

A na závěr máš nějaký vzkaz pro fanoušky?

Fanouškům bych chtěla vzkázat, aby nám dál tak skvěle fandili, jako to dělají doposud . Čeští fanoušci totiž vytvářejí nejlepší atmosféru, která dokáže závodníka nakopnout k lepším výsledkům.

Díky za rozhovor a přeju ti úspěšný lov na Jeleny

Karel Švéda

Šestadvacetileté blondýnky v německém dresu si musí všimnout každý, kdo byl někdy na mezinárodních závodech. Když zrovna není na startu, tak svoje kolegyně povzbuzuje, něco jim radí, nebo je masíruje. Zkrátka je pořád v centru dění. Eileen HILDEBRANDT nyní studuje sport a výživu v Halle, jak ovšem sama říká, svoje srdíčko má v Cottbusu, kde žila posledních šest let, ale kvůli studiu se musela přestěhovat. V Cottbusu vystudovala fyzioterapii a sportovní rehabilitaci. Během studia se v rámci praxe taky věnovala paralympijským sportovcům.

Jak jsi se vlastně dostala k požárnímu sportu?

Začala jsem v roce 2004 ještě jako mladý hasič. S nimi jsem se účastnila mnoha závodů v této kategorii. To bylo s družstvy Genschmar, nebo Märkisch Oderland. Od roku 2010 jsem členkou Team Lausitz, se kterým jsem se v roce 2013 zúčastnila Olympiády v Mülhouse. Na německém mistrovství jsem běžela za družstvo Brandenburgu, se kterým jsme se kvalifikovaly na Olympiádu do Villachu, která proběhne tento rok. Navíc od roku 2015 jsem v německém reprezentačním týmu, se kterým jsem se zúčastnila MS v Petrohradě a v Ostravě.

Za ta léta už jsi taky určitě posbírala řadu úspěchů. Čeho si ceníš nejvíc?

Můj osobák na stovce je 19,96 a začala jsem i s věží, kterou jsem zvládla za 8,74. Největší zážitek byl loni v Ostravě během závodů na věži. Byla tam úžasná atmosféra a díky vaší FireTV nás sledovalo živě spousta známých a kamarádů v Německu. Všichni nám přáli hodně štěstí a hned jak jsem si tam zaběhla svůj osobák, tak mi přišla spousta nádherných esemesek s gratulacemi. Další nezapomenutelný moment byl pro mě při MS v Petrohradu, kdy představovali naši štafetu. V tu chvíli jsem byla tak dojatá, až mi vyhrkly slzy do očí.

Takže se tě asi ani nemusím ptát, co se ti na požárním sportu líbí, že?

Když to shrnu, tak je to skvělá parta lidí a ta různorodost sportovních aktivit během všech disciplín požárního sportu.

A věnuješ se tedy ještě něčemu jinému?

S některými kolegy z našeho družstva se pokoušíme o atletický desetiboj, jako taková všeobecná průprava. A taky je to samozřejmě v mé práci. Pracuji totiž ve fitnesscentru jako kondiční trenérka.

Takže se zimní přípravou určitě nemáš problém

Kromě studia a práce trénuju 3-4x týdně hasičské dovednosti. Jsem dobrovolná hasička, takže to beru jako koníček. Jakmile mám trochu času, snažím se aspoň o něco z požární techniky. Teď v zimě chodíme na atletiku do haly, ale lezení je pro nás jedině venku. Jinde na to nejsou podmínky.

A jaký máš cíl pro rok 2017?

Chtěla bych se zúčastnit Olympiády ve Villachu a taky mistrovství světa, ale největším přáním je zlepšit si svoje osobáčky. Přála bych si taky, aby setkání ve Villachu bylo taky tak skvělé jako na jiných olympiádách. Nezáleží na tom kdo je ze které země, ale jsme jedna velká parta s jedním společným zájmem. A taky si přeju, abychom my sportovci, fanoušci a naše rodiny byli zdraví a šťastní.

Chtěla bys na závěr něco vzkázat fanouškům?

Určitě bych chtěla všem moc poděkovat za podporu během závodů a speciálně fanouškům z Česka za to jak skvělou a nezapomenutelnou atmosféru vytvořili v Ostravě a povzbuzovali naprosto všechny bez rozdílu národnosti. Moc za to všem děkuji.