Během křestu kalendáře MISS Hasička 2016 bylo taky trochu času popovídat si s těmi, kdo v soutěži uspěli. Náš miniseriál začínáme s první vícemiss – sympatickou Slovenkou Veronikou Játyovou. Pochází z Hliníku nad Váhom, je jí 18 let a studuje ve třetím ročníku na Soukromé obchodní akademii v Žilině.

Veroniko, jak to vlastně všechno začalo? Do soutěže jsi se přihlásila sama, nebo „jsi byla přihlášená“ ?

Prihlásila som sa sama, aj keď má do toho musela „nakopnúť“ trénerka

A jaká to byla pro tebe zkušenost?

Táto súťaž bola výborná skúsenosť. Spoznala som veľa super ľudí a dodala mi odvahu do budúcna.

A co cestování mezi Slovenskem a Prahou? Kolikrát jsi to vlastně absolvovala?

Celkovo 5 krát. Casting, sústredenie, finále, fotenie kalendára a krst kalendára.

Tak to už trasu znáš skoro nazpaměť Ovlivnila tě ta účast v soutěži nějak? V těch „opravdových“ misskách většinou vítězky vyhrají balík peněz, změní práci, přítele..

Vďaka súťaži som sa stala viac sebavedomejšou… žiadne extra zmeny sa však v mojom živote zatiaľ neudejú, keďže školu meniť neplánujem a priateľa taktiež

Protože FireTV je hlavně o požárním sportu, tak co ty a firesport?

Ja a firesport sme nerozlučná dvojka. Behávam ho už 9 rokov a pokračujem v tom ďalej. Je to súčasť môjho života

A třeba nějaké úspěchy?

Máme mnoho vyhratých pohárov či už keď sme behali za deti,dorast alebo teraz za ženy. Najväčší úspech by však pre nás bol vyhrať Superpohár, tak dúfam, že sa nám to raz podarí

Na závěr, co bys vzkázala čtenářům tohoto rozhovoru?

Som rada,že ste si tento rozhovor prečítali až do konca. Prajem Vám veľa úspechov a podporujete hasičský šport, majte sa radi

Super…děkuju moc za tvůj čas a přeju všechno dobré. Zapotila ses aspoň trochu?

Aj ja ďakujem. Trošku áno

BLESKOVKA

pěšky nebo na kole
Radši pešo

pivo – víno
Vínko

stejk – salát
Mäsko

šaty – tričko
Jednoznačne tričko

hory – moře
More

auto – motorka
Auto

ve dvou – v partě
V partii, to je jasné

lichá – sudá
Nepárne

zima – léto
Leto

ráno – večer
Večer

Několikanásobný mistr světa, člen Ruského reprezentačního týmu Ruslan Chuběcov nám odpověděl na několik otázek.

Ruslane, něco málo o tobě…

Jsem rodák z Kavkazu. Narodil jsem se 2. Srpna 1984 ve Vladikavkaze, republika Severní Osetie. Žiju a pracuju v Sankt Peterburgu jako hasič 14.obvodu.
Родился я на Кавказе в Республике Северная Осетия город Владикавказ 02.08.1984 года,живу и работаю сейчас в городе Санкт-Петербурге в пожарной охране 14 отряда.

Jak jsi se k požárnímu sportu dostal?

Když jsem v roce 2002 přišel na univerzitu požární bezpečnosti do Skt.Peterburgu, začal jsem se věnovat požárnímu sportu. Před tím jsem byl zápasník ve volném stylu. Nyní se už věnuji jen požárnímu sportu.
Пожарно-прикладным спортом начал заниматься я в 2002 году когда поступил в Санкт-Петербургский университет МВД России факультет пожарной безопасности. Кроме пожарного спорта с 2002 года никаким не занимался,а до этого занимался вольной борьбой два года.

Co nyní děláš a jaké máš plány na letošní rok?

Momentálně se připravuji na Ruský halový šampionát, který bude probíhat už od 3.března. Pak už nás čeká venkovní sezóna s hlavními vrcholy jako letní mistrovství Ruska a samozřejmě nejhlavnější bude Mistrovství světa, které proběhne u nás v Saratově.
Сейчас готовлюсь к чемпионату России которая будет 3 марта. Основные старты это зимний чемпионат Росии и летний и самый основной чемпионат мира который пройдёт у нас в России в городе Саратов.

Co se ti na požárním sportu nejvíc líbí?

Stále nás to nutí se zlepšovat a dosahovat lepších a lepších časů.
В нашем спорте мне нравится развиваться,улучщать свой результат,трудиться и показывать хорошее время .

A letošní cíle?

No, cíle … co se týká sportu, chtěl bych dosáhnout co nejlepších výsledků jak pro sebe, tak pro tým. Minimálně bych se chtěl dostat do finále mistrovství světa
Ну цель что касается спорта,то в 2019 году хочется показать хорошее время для себя и конечно же для своей команды,как минимум бежать в финале на Чемпионате МИИИРА !!!

Co bys vzkázal fanouškům, kteří ti drží palce?

Všem přeju co největší úspěchy. Ve sportu dosáhnout svých cílů, stále se zlepšovat a hlavně pevné zdraví.
Фанатам желаю огромных успехов. B спорте,добиваться заданных целей,стремиться быть лучщим,а самое главное им здоровья.

Děkuji za rozhovor
Karel Švéda

Třetí mistrovství za poslední měsíc. Ale první mistrovství světa FireTV živě. Přeskočme všechny ty organizační věci, přípravy a plánování realizace. O tom už jsme mluvili tolikrát, jen tentokrát k tomu přibyl souběžný přenos s komentářem v ruském jazyce i pro tu část diváků, kteří by nerozuměli česky. Až z Moskvy kvuli tomu přiletěl náš kamarád rus Saša. Usadili jsme jej do režie vedle našeho komentátora Zdeňka a vysvětlili vše potřebné. Pro ty co jste nesledovali přenosy ani dění na facebooku a plánujete to dohnat, tak vám prozradíme, že padalo hodně národních rekordů a hodně se oslavovalo. Junioři mistři světa, dorostenky taktéž, juniorky druhé apod. Prostě nádherná atmosféra, která se nedá popsat a k vám domů videem se ji snažíme přenést co nejlépe a autenticky. Počasí se střídalo, parkrát zapršelo, aby nás to zchladilo ale jinak bylo víc hezky než škaredě. Rekord za rekordem radost za radostí. V jednu chvíli jsme Sašovi vysvětlovali ať není smutný, že jsme je porazili, o něco později zase gratulovali k tomu, že nás rusové porazili v jiných kategoriích. Nikdo nebyl jasný vítěz ale ani předem poražený, kluci z Jižní Korei bojovali, všechna čest jejich účasti.

Myslím si, že bude ale pravdou pokud řekneme, že nejvíc emotivním zážitkem celého mistrovství byly dvě nádherné písničky od Martina Langra pro Tomáše Jílka při slavnostním vyhlášení. Slovy ta atomosféra vůbec popsat nejde, ale máme pro vás video, abyste si to také užili tak jako závodníci a všichni ostatní. Opravdu super nápad a nádherný provedení, které snad nemohl takto ani nikdo naplánovat. My za FireTV také děkujeme rodině kolem Tomáše, dvakrát za námi přišli s poděkováním za podporu a dostali jsme domáci napečené dobroty, které opravdu přišly při té praci vhod.

Více než 30 000 diváků na přenosech a více než 60 000 diváků přenosů a záznamů v předposlední den mluví opravdu za vše. Do hodně měst, zemí, kontinentů, domovů se podařilo přenést tu super atmosféru ze stadiónu a nezůstalo to jen ve Svitavách. Uvidíme jaká čísla budou finální. Pro nás to je také další rekord…. a možná i ten světový

Zamrzelo nás, že pro některé jsme na stadiónu stále navíc, zbyteční a nedokáží ocenit co děláme a zbytečně nám hází klacky pod nohy. Ale na druhou stranu o to víc děkujeme za podporu těm co při nás stojí a rozumí tomu co děláme a podporují nás a pomáhají. Nejsou to jen diváci, ale jak zjišťujeme tak všichni, kteří se zastavili a nebo s námi jen prohodili pár slov. Trenéři reprezentací, závodníci, organizátoři, a další…

Speciální poděkování patří Monice Němečkové – hlavní ogranizátorce mistrovství. Nejen za to jak hezké mistrovství se ji a jejímu týmu povedlo ale i za to co s námi vše vytrpěla, zařídila a splnila. Nejhezčí odměnou pro nás bylo tvé nádherné a upřímné poděkování.

Také děkujeme hlavnímu vedoucímu technické čety Ivovi Oprchalskému, za to jak připravil to o co jsme požádali. Nejeden dík Pavlovi Uhrovi z technické čety a jeho kolegům, kteří se o nás postarali i přes zákazy :)) při těch největších problémech s elektřinou a jiných. Zdenda, Jarda a Pepa si zaslouží díky za to super šíření dobré nálady, na které jsme u ostravské časomíry zvyklí, a vůbec nejsou mimo s tím pojmenováním “ U dvou dobráků “ :)) které viselo na jejich dvěřích. Jen nerozumím proč u dvou? Já vás viděl minimálně tří O super atmosféru na stadiónu se postaral Ivo Adámek a opět ukázal, že umí pobavit nejen diváky, fanoušky ale i všechny kolem sebe jak pří závodech tak při ranním chystání stadiónu a nebo věčerním uklízení. Perfektní práce. Smekám kloubouk. Vlasti díky moc za super fotečky, které jsi nám cvakla.

Z naší strany toto mistrovství, které pro nás všechny bylo dost velkou zátěží po předchozích přenosech, hodnotíme pozitivně. Budeme doufat, že i pro vás u obrazovek to stálo za to. Držme si palce a v září se podíváme na další mistrovství. Tohle pro nás byla malá “kvalifikace“ tak uvidíme jak jsme obstáli, nejsme nejlepší ale chceme být dobří.

Na závěr tedy díky celému štábu, který pro Vás přenosy z MS realizoval

Dalibor Velčovský – šéf kameramanů. kameraman
Kuba Dušek – kameraman
Pavel Straka – střihač, kameraman
Zdeněk Axmann – komentátor
Alexander Golovanov – komentátor
Jeff Krejčí – střihač
Honza Grygar – kameraman
Leoš Kříž – kameraman
Jirka Krejčí – komentátor
Honza Adamec – střihač, titulky
Daniela Kozlová
Jessica Rusýnová
Bára Venčovská
Lenka Hanyášová – fotografka
Karel Švéda
Tomáš Pořízek

Šestadvacetileté blondýnky v německém dresu si musí všimnout každý, kdo byl někdy na mezinárodních závodech. Když zrovna není na startu, tak svoje kolegyně povzbuzuje, něco jim radí, nebo je masíruje. Zkrátka je pořád v centru dění. Eileen HILDEBRANDT nyní studuje sport a výživu v Halle, jak ovšem sama říká, svoje srdíčko má v Cottbusu, kde žila posledních šest let, ale kvůli studiu se musela přestěhovat. V Cottbusu vystudovala fyzioterapii a sportovní rehabilitaci. Během studia se v rámci praxe taky věnovala paralympijským sportovcům.

Jak jsi se vlastně dostala k požárnímu sportu?

Začala jsem v roce 2004 ještě jako mladý hasič. S nimi jsem se účastnila mnoha závodů v této kategorii. To bylo s družstvy Genschmar, nebo Märkisch Oderland. Od roku 2010 jsem členkou Team Lausitz, se kterým jsem se v roce 2013 zúčastnila Olympiády v Mülhouse. Na německém mistrovství jsem běžela za družstvo Brandenburgu, se kterým jsme se kvalifikovaly na Olympiádu do Villachu, která proběhne tento rok. Navíc od roku 2015 jsem v německém reprezentačním týmu, se kterým jsem se zúčastnila MS v Petrohradě a v Ostravě.

Za ta léta už jsi taky určitě posbírala řadu úspěchů. Čeho si ceníš nejvíc?

Můj osobák na stovce je 19,96 a začala jsem i s věží, kterou jsem zvládla za 8,74. Největší zážitek byl loni v Ostravě během závodů na věži. Byla tam úžasná atmosféra a díky vaší FireTV nás sledovalo živě spousta známých a kamarádů v Německu. Všichni nám přáli hodně štěstí a hned jak jsem si tam zaběhla svůj osobák, tak mi přišla spousta nádherných esemesek s gratulacemi. Další nezapomenutelný moment byl pro mě při MS v Petrohradu, kdy představovali naši štafetu. V tu chvíli jsem byla tak dojatá, až mi vyhrkly slzy do očí.

Takže se tě asi ani nemusím ptát, co se ti na požárním sportu líbí, že?

Když to shrnu, tak je to skvělá parta lidí a ta různorodost sportovních aktivit během všech disciplín požárního sportu.

A věnuješ se tedy ještě něčemu jinému?

S některými kolegy z našeho družstva se pokoušíme o atletický desetiboj, jako taková všeobecná průprava. A taky je to samozřejmě v mé práci. Pracuji totiž ve fitnesscentru jako kondiční trenérka.

Takže se zimní přípravou určitě nemáš problém

Kromě studia a práce trénuju 3-4x týdně hasičské dovednosti. Jsem dobrovolná hasička, takže to beru jako koníček. Jakmile mám trochu času, snažím se aspoň o něco z požární techniky. Teď v zimě chodíme na atletiku do haly, ale lezení je pro nás jedině venku. Jinde na to nejsou podmínky.

A jaký máš cíl pro rok 2017?

Chtěla bych se zúčastnit Olympiády ve Villachu a taky mistrovství světa, ale největším přáním je zlepšit si svoje osobáčky. Přála bych si taky, aby setkání ve Villachu bylo taky tak skvělé jako na jiných olympiádách. Nezáleží na tom kdo je ze které země, ale jsme jedna velká parta s jedním společným zájmem. A taky si přeju, abychom my sportovci, fanoušci a naše rodiny byli zdraví a šťastní.

Chtěla bys na závěr něco vzkázat fanouškům?

Určitě bych chtěla všem moc poděkovat za podporu během závodů a speciálně fanouškům z Česka za to jak skvělou a nezapomenutelnou atmosféru vytvořili v Ostravě a povzbuzovali naprosto všechny bez rozdílu národnosti. Moc za to všem děkuji.