Dnešní pokračování rozhovorů se závodníky bude tak trochu jiné. Vahid Kazakbaev se tak rozepsal, že asi ani není potřeba do toho vstupovat otázkami. Jen dodejme, že Vahid je dvojnásobný mistr Kazachstánu na stovce, a s reprezentačním týmem dvojnásobný mistr světa v požárním útoku. Jeho osobáky jsou 16,02 a 14,10. Narodil se ve městě Čimkent a pracuje u ministerstva pro mimořádné situace jako hasič-záchranář. Ale teď už předávám slovo Vahidovi…

K požárnímu sportu jsem se dostal někdy v deváté třídě základní školy. Chtěl jsem se věnovat nějakému sportu. Jako všichni rodiče i ti moji chtěli, abych se jen tak neflákal po ulici a dělal něco užitečného ve svém volném čase. Tak mě máma poslala za svým bývalým spolužákem a řekla mi, že on je teď trenér, ale že neví čeho. Tak že se mám za ním jet podívat a třeba se mi to prý zalíbí. A to byl můj start do požárního sportu. Že se tomu budu dál věnovat a že to jednou bude moje zaměstnání, to jsem tehdy netušil. Ale žádná cesta není přímá. Tenkrát jsem to vydržel asi tři měsíce a nechal jsem toho. Ani nevím tenkrát proč. Ale začátkem roku 2011 k velkému údivu všech jsem se k tomu vrátil a za dva měsíce už jsem startoval na svých prvních závodech v Astaně. Člověk někdy přemýšlí, co by bylo, kdyby nebylo a nakonec se všechno zamotá a dopadne to stejně tak jak má. Takže to byly moje začátky.

Jinak kromě požárního sportu jsem se taky věnoval gymnastice, šermu, zápasu, fotbalu a ani nevím čemu všemu. Bavilo mě všechno, ale u ničeho jsem dlouho nevydržel. Je to jako když zasadíš sazeničky na různá místa v sadu a čekáš která se ujme. A nakonec ta jedna, na kterou nejvíc svítí slunce zapustí hluboko kořeny a vyroste z ní velký silný strom. A tak to bylo i se mnou. Musel jsem vyzkoušet všechno, abych zůstal u toho, co je mojemu srdci nejbližší. Zamiloval jsem si požární sport kvůli jeho neobyčejnosti, výškám, rychlosti, žebříkům a hadicím. Chci být lepším a lepším a svoje výsledky vidět na tabuli výš a výš. Mám své cíle za kterými jdu krok za krokem na každém tréninku.

Momentálně se usilovně věnuju přípravě na sezónu 2017. Každý den trénuju dvoufázově jak silové věci, tak techniku. Důležitá je taky psychologická příprava, protože jakkoliv může být člověk dobře fyzicky připravený, tak když to nedokáže potom prodat, je to k ničemu.

Za nedlouho mě čeká zimní mistrovství Kazachstánu ve dvojboji, které proběhne v Astaně. A pak už začne příprava na Pohár federace Kazachstánu. Je to takový ostrý a pro mě důležitý start do sezóny 2017. Pak už začátkem léta přijdou naše oblastní postupová kola a první mezinárodní starty. A samozřejmě potom mistrovství světa. To je nejvyšší cíl, kvůli kterému sportovci dřou celý rok, aby se mohli porovnat s nejlepšími světovými závodníky. S tím určitě budete souhlasit

Těm kdo se požárnímu sportu věnují bych chtěl vzkázat..Když běžíte a prohráváte, musíte běžet rychleji. A ne sedět a dumat jak rychle by jste chtěli běžet příště. Budete běhat tak rychle, jak moc budete trénovat. Pokud jste mladí a chcete vítězit, tak musíte pracovat jako vítězové. To není o řečech, je to o práci. Když vám bude někdo říkat, že něco nedokážete, tak se pokuste udělat nemožné možným a dokažte, že na to máte. Jinak to nemá cenu a jděte od toho.

Požární sport je zvláštní. Je tam tolik technických věcí, které se dají pokazit nebo naopak zdokonalit a přizpůsobit každému tak, že i malý může porazit velkého, slabý silného a amatér profesionála. Někde ubrat pár setinek, něco zvládnout jinak, to je základ. A dokázat ne druhým, ale hlavně sobě, že každý trénink, který jsem tomu věnoval, měl smysl. Musí to být jak droga, bez které nemůžeš žít. Musíš se těšit na rozdělovač, na hadice, na žebřík prostě na všechno a nikdy jinak.

Do roku 2017 přeju všem, aby na výsledkových tabulích viděli u svého jména takové časy o kterých se jim už dlouhou dobu sní a kvůli kterým každý den trénují. Buďte vítězové.

Děkuji

Karel Švéda

Šestadvacetileté blondýnky v německém dresu si musí všimnout každý, kdo byl někdy na mezinárodních závodech. Když zrovna není na startu, tak svoje kolegyně povzbuzuje, něco jim radí, nebo je masíruje. Zkrátka je pořád v centru dění. Eileen HILDEBRANDT nyní studuje sport a výživu v Halle, jak ovšem sama říká, svoje srdíčko má v Cottbusu, kde žila posledních šest let, ale kvůli studiu se musela přestěhovat. V Cottbusu vystudovala fyzioterapii a sportovní rehabilitaci. Během studia se v rámci praxe taky věnovala paralympijským sportovcům.

Jak jsi se vlastně dostala k požárnímu sportu?

Začala jsem v roce 2004 ještě jako mladý hasič. S nimi jsem se účastnila mnoha závodů v této kategorii. To bylo s družstvy Genschmar, nebo Märkisch Oderland. Od roku 2010 jsem členkou Team Lausitz, se kterým jsem se v roce 2013 zúčastnila Olympiády v Mülhouse. Na německém mistrovství jsem běžela za družstvo Brandenburgu, se kterým jsme se kvalifikovaly na Olympiádu do Villachu, která proběhne tento rok. Navíc od roku 2015 jsem v německém reprezentačním týmu, se kterým jsem se zúčastnila MS v Petrohradě a v Ostravě.

Za ta léta už jsi taky určitě posbírala řadu úspěchů. Čeho si ceníš nejvíc?

Můj osobák na stovce je 19,96 a začala jsem i s věží, kterou jsem zvládla za 8,74. Největší zážitek byl loni v Ostravě během závodů na věži. Byla tam úžasná atmosféra a díky vaší FireTV nás sledovalo živě spousta známých a kamarádů v Německu. Všichni nám přáli hodně štěstí a hned jak jsem si tam zaběhla svůj osobák, tak mi přišla spousta nádherných esemesek s gratulacemi. Další nezapomenutelný moment byl pro mě při MS v Petrohradu, kdy představovali naši štafetu. V tu chvíli jsem byla tak dojatá, až mi vyhrkly slzy do očí.

Takže se tě asi ani nemusím ptát, co se ti na požárním sportu líbí, že?

Když to shrnu, tak je to skvělá parta lidí a ta různorodost sportovních aktivit během všech disciplín požárního sportu.

A věnuješ se tedy ještě něčemu jinému?

S některými kolegy z našeho družstva se pokoušíme o atletický desetiboj, jako taková všeobecná průprava. A taky je to samozřejmě v mé práci. Pracuji totiž ve fitnesscentru jako kondiční trenérka.

Takže se zimní přípravou určitě nemáš problém

Kromě studia a práce trénuju 3-4x týdně hasičské dovednosti. Jsem dobrovolná hasička, takže to beru jako koníček. Jakmile mám trochu času, snažím se aspoň o něco z požární techniky. Teď v zimě chodíme na atletiku do haly, ale lezení je pro nás jedině venku. Jinde na to nejsou podmínky.

A jaký máš cíl pro rok 2017?

Chtěla bych se zúčastnit Olympiády ve Villachu a taky mistrovství světa, ale největším přáním je zlepšit si svoje osobáčky. Přála bych si taky, aby setkání ve Villachu bylo taky tak skvělé jako na jiných olympiádách. Nezáleží na tom kdo je ze které země, ale jsme jedna velká parta s jedním společným zájmem. A taky si přeju, abychom my sportovci, fanoušci a naše rodiny byli zdraví a šťastní.

Chtěla bys na závěr něco vzkázat fanouškům?

Určitě bych chtěla všem moc poděkovat za podporu během závodů a speciálně fanouškům z Česka za to jak skvělou a nezapomenutelnou atmosféru vytvořili v Ostravě a povzbuzovali naprosto všechny bez rozdílu národnosti. Moc za to všem děkuji.

Abychom se také podívali na skok domů, zjišťoval jsem jak se daří Kubovi PĚKNÉMU. V letošním roce čeká naše reprezentanty několik vrcholů a dvojnásobný světový šampion na stovce má tím pádem určitě o motivaci postaráno.

Ahoj Kubo, nejdřív mi řekni, co jsi letos dělal o svátcích?

Vánoce jsem trávil v práci, takže dárky jsme si předávali před i po Vánocích.

Momentálně jsem začal chodit na věž, jinak jsem do této doby trénoval spíš v posilovně. Taky běhám a zkrátka dělám vše co k zimní přípravě patří.

Letos nás čekají dva velké vrcholy, Olympiáda v Rakousku a pak mistrovství světa. Tak jaké máš cíle?

Hlavní cíle si nekladu. Jsem rád, že mě požarní sport stále baví a mohu ho dělat.

O tobě se ví, že jsi s požárním sportem začal poměrně pozdě. Co bys dělal, kdyby jsi s ním nezačal vůbec?

Co se týká sportu, nejspíš bych hrál fotbal. Také by mi zbývalo více času na ostatní sporty jako jsou lyže nebo kolo.

A máš do nového roku nějaký vzkaz fanouškům?

Nevím jestli se dá říct fanouškům, spíš bych řekl hasičským kolegům. Vzkázal bych jim ať se maj fajn a ať makaj.

Díky za rozhovor a ať se daří

Karel Švéda