Šestadvacetileté blondýnky v německém dresu si musí všimnout každý, kdo byl někdy na mezinárodních závodech. Když zrovna není na startu, tak svoje kolegyně povzbuzuje, něco jim radí, nebo je masíruje. Zkrátka je pořád v centru dění. Eileen HILDEBRANDT nyní studuje sport a výživu v Halle, jak ovšem sama říká, svoje srdíčko má v Cottbusu, kde žila posledních šest let, ale kvůli studiu se musela přestěhovat. V Cottbusu vystudovala fyzioterapii a sportovní rehabilitaci. Během studia se v rámci praxe taky věnovala paralympijským sportovcům.

Jak jsi se vlastně dostala k požárnímu sportu?

Začala jsem v roce 2004 ještě jako mladý hasič. S nimi jsem se účastnila mnoha závodů v této kategorii. To bylo s družstvy Genschmar, nebo Märkisch Oderland. Od roku 2010 jsem členkou Team Lausitz, se kterým jsem se v roce 2013 zúčastnila Olympiády v Mülhouse. Na německém mistrovství jsem běžela za družstvo Brandenburgu, se kterým jsme se kvalifikovaly na Olympiádu do Villachu, která proběhne tento rok. Navíc od roku 2015 jsem v německém reprezentačním týmu, se kterým jsem se zúčastnila MS v Petrohradě a v Ostravě.

Za ta léta už jsi taky určitě posbírala řadu úspěchů. Čeho si ceníš nejvíc?

Můj osobák na stovce je 19,96 a začala jsem i s věží, kterou jsem zvládla za 8,74. Největší zážitek byl loni v Ostravě během závodů na věži. Byla tam úžasná atmosféra a díky vaší FireTV nás sledovalo živě spousta známých a kamarádů v Německu. Všichni nám přáli hodně štěstí a hned jak jsem si tam zaběhla svůj osobák, tak mi přišla spousta nádherných esemesek s gratulacemi. Další nezapomenutelný moment byl pro mě při MS v Petrohradu, kdy představovali naši štafetu. V tu chvíli jsem byla tak dojatá, až mi vyhrkly slzy do očí.

Takže se tě asi ani nemusím ptát, co se ti na požárním sportu líbí, že?

Když to shrnu, tak je to skvělá parta lidí a ta různorodost sportovních aktivit během všech disciplín požárního sportu.

A věnuješ se tedy ještě něčemu jinému?

S některými kolegy z našeho družstva se pokoušíme o atletický desetiboj, jako taková všeobecná průprava. A taky je to samozřejmě v mé práci. Pracuji totiž ve fitnesscentru jako kondiční trenérka.

Takže se zimní přípravou určitě nemáš problém

Kromě studia a práce trénuju 3-4x týdně hasičské dovednosti. Jsem dobrovolná hasička, takže to beru jako koníček. Jakmile mám trochu času, snažím se aspoň o něco z požární techniky. Teď v zimě chodíme na atletiku do haly, ale lezení je pro nás jedině venku. Jinde na to nejsou podmínky.

A jaký máš cíl pro rok 2017?

Chtěla bych se zúčastnit Olympiády ve Villachu a taky mistrovství světa, ale největším přáním je zlepšit si svoje osobáčky. Přála bych si taky, aby setkání ve Villachu bylo taky tak skvělé jako na jiných olympiádách. Nezáleží na tom kdo je ze které země, ale jsme jedna velká parta s jedním společným zájmem. A taky si přeju, abychom my sportovci, fanoušci a naše rodiny byli zdraví a šťastní.

Chtěla bys na závěr něco vzkázat fanouškům?

Určitě bych chtěla všem moc poděkovat za podporu během závodů a speciálně fanouškům z Česka za to jak skvělou a nezapomenutelnou atmosféru vytvořili v Ostravě a povzbuzovali naprosto všechny bez rozdílu národnosti. Moc za to všem děkuji.

Je tu závěr našeho seriálu rozhovorů a na Vaše přání jsme na závěr oslovili jednu z největších hvězd požárního sportu Jekaterinu CHENDAKOVU z Ruské federace. Několikanásobná mistryně světa a světová rekordmanka má svoje osobní maxima na hodnotách 6,99 na věži a 15,65 na stovce.

Ahoj Káťo, řekni našim čtenářům nejdříve něco málo o sobě

Tak asi ty základní údaje. Je mi dvaadvacet let a narodila jsem se v Ruském městě Něftějugansk. Momentálně žiju a pracuju v Surgutu. Je to hodně daleko. Od Moskvy ještě skoro tři tisíce kilometrů na východ.

Jak jsi začala s požárním sportem?

Poměrně nedávno. Od jedenácti let jsem dělala atletiku a na tréninky jsme chodili do haly pro požární sport. A když se u nás začínalo s požárním sportem pro děvčata, tak jsem neodolala a tento pro mě nový sport jsem vyzkoušela. Ukázalo se, že mě to dost baví a že v tomto sportu můžu dosáhnout zajímavých výsledků. Proto byla volba jasná a já se rozhodla čas a energii investovat do něj. To bylo asi před třemi lety.

Teď je zima a u vás to platí dvojnásob. Jak se teď připravuješ?

Momentálně chodím do haly, kde se zaměřujeme na rychlost a na odstranění nějakých drobných chybiček jak na stovce, tak na věži. Trénuju dvakrát denně zhruba po dvou až dvou a půl hodinách.

Čekají tě teď v zimě nějaké důležité závody?

Takovým prvním letošním testem bude na začátku února oblastní závod a potom zhruba za měsíc na to zimní mistrovství Ruska ve dvojboji. To je závod, na který teď všichni ladíme formu.

Co si myslíš o požárním sportu a jeho rozvoji?

Požární sport je odlišný od jiných sportů. Není to jen o tom být rychlý, ale je to také o tom být naprosto koncentrovaný. Výsledek záleží na každé části trati, na každé překážce, která se ti postaví do cesty, na každém patře věže. Nezáleží to jen na zvládnutí jednoho nebo druhého ale důležitá je taky víra sama v sebe a svoje schopnosti.

Je moc dobře, že se tento sport rozvíjí v mnoha zemích. A například v Česku je konkurence výborná. Přála bych si, aby se řady sportovců rozrůstaly a požární sport se dostal na další vyšší level.

A jaký je tvůj vzkaz pro fanoušky a pro ty, kterým jsi vzorem?

Přeji všem aby rok 2017 byl rokem, kdy dosáhnou svých cílů a posunou svoje hranice ještě výš, aby neměli důvod sami sebe litovat a naopak se radovali z lepších výsledků. A hlavně aby rok 2017 byl bez zranění a nemocí.

Děkuji za rozhovor a těším se na setkání někde na závodech.

Karel Švéda