Dana Butulová má letos za sebou průlomový rok. Čyřiadvacetiletá závodnice z Poniklé pracuje jako kosmetička a požární sport je pro ni zábavou. Letos kromě zlepšených osobních rekordů a medaile z mistrovství republiky si dovezla i medaili z mistrovství světa. Původně bronzovou, ta ale bude nakonec stříbrná.

Ještě jednou se vraťme k letošnímu MS. Bylo tvé první a zároveň hned medailové. Jak jsi to všechno vnímala?

Mé pocity byly smíšené a strašně jsem se těšila. S holkama jsme se sice vídaly na soustředěních, známe se ze závodů, ale tohle bylo něco jiného. Po skončení mistrovství jsem byla plná euforie a těšila jsem se hlavně na shledání se svou rodinou a přáteli, kteří mě podporovali po celou dobu.

Čtvrt roku po mistrovství přišla zpráva o dopingu vítězné ruské závodnice. Jak se na to teď s odstupem času díváš a změnilo se tím pro tebe něco? Jsi ráda za dodatečnou stříbrnou medaili, máš znovu radost, nebo už si to prostě nevychutnáš takhle zpětně?

Samozřejmě radost mám velikou, ale beru to spíš jako fakt. Atmosféru na mistrovství a tu radost po doběhu do cíle už mi nikdo nevynahradí.

Jak bys zhodnotila právě skončenou sezónu? Co pro tebe bylo nejtěžší?
V uplynulé sezóně bylo asi nejtěžší skloubit a časově sladit jak život osobní a pracovní, tak tréninkovou přípravu a samotné závody, kterých letos bylo opravdu hodně. Hodnotím ji velmi kladně, ačkoli v některých případech chybělo trochu toho štěstíčka a výsledek mohl být ještě malinko lepší.
Poprvé jsme letos odjezdily celý seriál Extraligy HVP v požárním útoku, kde jsme získaly se Špuntorkami z Jinolic krásné stříbrné umístění v celkovém hodnocení.
Velkým úspěchem byl také loňský titul na MČR v Liberci, který byl historicky první pro SDH Poniklá.

Na který závod letos vzpomínáš nejraději a proč?
Rozhodně na semifinálový běh v Ústí. Nevěřila jsem svým uším, když jsem slyšela čas 16:23. Do cíle za mnou přiběhl můj kluk a hned za ním celý tým a všichni mi gratulovali.

Naopak, který závod bys letos nejraději vymazala a proč?

Vymazala bych stovky v Ostravě, na kterých jsem nebyla.

Jak dlouho se věnuješ PS a jak ses k tomu dostala?
Ke sportu všeobecně mě vedli rodiče už jako malou. U nás v Poniklé za mého dětství byli hasiči kroužkem zábavy, přátelství a úspěch, potažmo dobrý výsledek, byl spíše tou přidanou hodnotou, ne samozřejmostí.

Dělala jsi i jiný sport, nebo současně se i věnuješ nějakému jinému sportu

Jako malá jsem hrála i fotbal, který mě moc bavil, ale v páté třídě jsem se rozhodla přejít na sportovní školu do Jilemnice, kde už na fotbal nezbyl čas. Na škole jsem se pak věnovala běhu na lyžích a poté i atletice. Aktuálně dělám prostě to, co mě baví.

Máš nějaký svůj sportovní vzor?

Vzor, ten úplně nemám. Před každým závodem mám většinou svůj flow, kde si říkám: „Nepo*er se, prostě to udělej, umíš to!“

Jaká máš svá osobní maxima v PS?

No, myslela jsem si, že jsem předvedla své maximum na mistrovství republiky v Ústí nad Labem, ale na MS v Rusku jsem šokovala i sama sebe Ve finálovém běhu jsem zaběhla čas 15:87 s, to je nyní můj osobní rekord, a stačilo to (teď už) na celkové druhé místo.

Co tě na požárním sportu vlastně nejvíc baví?

Hlavně to, jak je kolektivní. Pocity z výsledku nejsou jen vaše, ale celého týmu. Jste jako jeden, máte stejný cíl, to je na tom to dokonalé. Nicméně tento sport je velmi pestrý, nejde jen o rychlost, jde i o šikovnost a zručnost, to mě na tom baví.

Jak probíhá tvoje příprava? Jednak celoročně a jednak jak třeba vypadá takový tvůj běžný den.

Noo, to je teda otázka pro mě Jako kosmetička jsem závislá na lidech, takže to s časem není úplně jednoduché. Nicméně, tento rok jsem tomu dávala jako nikdy. V zimě proběhla i víkendová soustředění, kde jsme se věnovali hlavně výstupu na věž. Tahle disciplína pro mě byla úplnou novinkou. Od ledna máme každý pátek možnost chodit trénovat do atletické haly v Jablonci. Takže zkráceně, má příprava začíná až v lednu, po každé sezóně potřebuji pořádně vydechnout, abych měla chuť se do toho znovu opřít

Už loni jsi začala stoupat výsledkovými listinami, ale letos byl ten průlom markantní. Co se stalo, co jsi změnila?

Hlavní změna u mě nastala asi v době, když se můj status změnil ze svobodná na zadaná. Mám vedle sebe člověka, který má spoustu zkušeností a cit pro detail, je to takový můj partner a trenér v jedné osobě. Hodně mi pomáhá a je mou oporou.

Jaký máš cíl pro rok 2020 a jaký máš cíl celkově(výhledově do dalších let) ?

Chtěla bych udržet pohromadě tým v Poniklé, jelikož to jsou mé fialové střely. A samozřejmě chci na sobě dál pracovat. Uvidíme, co to přinese.

Co bys popřála fanouškům požárního sportu?

Především bych chtěla poděkovat Všem, co mi napsali a gratulovali. Tolik reakcí jsem vážně nečekala.
Fanouškům bych chtěla popřát hlavně zdraví, to nic nenahradí. A přála bych si, aby i nadále dělali náš sport pro radost, a nehnali se jen za výsledky.

Text a foto: Karel Švéda

Minulý týden proběhnul v Pražském THEATRO Music Clubu křest kalendáře MISS Hasička a Hasič roku 2018. Tím byla udělána pomyslná tečka za minulým ročníkem a my jsme se rozhodli, že vám trochu představíme nejúspěšnější dívky a mladé muže z této zajímavé akce. Titulem Poctivá Miss Hasička Sympatie 2017 se chlubí osmnáctiletá Veronika Macháčková z SDH Milovice.

Ahoj Verčo, můžeš se našim fanouškům stručně představit?

Ahoj, momentálně jsem maturantkou střední školy oděvního a grafického designu v Lysé na Labem. U dobrovolných hasičů jsem od 7 let, jako malá hasička jsem si vyzkoušela všechny posty ale zůstala jsem na levém proudu. Dnes se věnuji dětem jako trenérka a pomocná rozhodčí na místních závodech. Mezi mé další koníčky patří starost o malé děti a také stát před objektivem jako modelka, baví mě kresba a jízda na snowboardu, kterou si pokaždé užívám naplno stejně jako hasičinu.

Když se vrátím úplně na začátek MISS, kdo tě vlastně přihlásil? Ty sama?

Nene, já si na to tolik nevěřila, ale jeden den jsem měla skvělou náladu a do toho mi volal trenér, který je zároveň i velitel našeho sboru, jestli bych se nechtěla přihlásit a zkusit to. Tak jsem se po cestě domů ze školy přihlásila

Stala ses Miss Sympatie, co to pro tebe znamená?

Celkově je to pro mě velká zkušenost a dokonce mě to i oslovilo a chtěla bych se něčemu takovému věnovat dál do budoucna. Nejvíc mě bavila ta parta lidí co se tam sešla, jak produkce, tak všichni finalisté

Profesionální focení byla tvá první zkušenost?

Takováhle ano, jinak jsem fotila s kamarády, kteří se focení věnují a s místní fotografkou pár fotek do kalendaře „Kouzelný svět“.

Jak dlouho fotky do kalendáře vznikaly? Co pro tebe bylo nejtěžší?

Fotilo se celkově jeden den, což nás všechny překvapilo. Nejtěžší pro mě nebylo asi nic. Celé focení jsem si moc užila. Byla to zábava,ale zároveň i práce ve které jsem se našla.

Ve velkých MISS většinou vítězky uvádí, že jim soutěž změnila život. Jak je to s tebou?

U nás se nic nezměnilo, mé okolí to vzalo suprově a já neměla důvod se měnit nebo tak něco. Takže vlastně pořád stejná Verča.

A třeba nějaké pozvánky na hasičské akce?

Nene to ne, myslím si že mě všchni berou tak jako normálně. Přeci jen jsem hasička jako oni a u nás se to takhle až nebere. Bydlím v menším městě a nějaké velké akce se v blízkosti neplánují. Navíc mě teď čeká maturita a pak přijímací zkoušky.

Kam se po maturitě chystáš?

Chtěla bych být učitelkou, buď v mateřské školce a nebo na základní škole učit výrvarnou výchovu. Ale vše se rozhodne podle výsledků v přijímacím řízení.

A co bys vzkázala těm, co ti posílali hlasy?

Že jim strašně moc děkuji, byla a je to obrovská zkušenost, která mi udělala a dělá radost.

Děkuju za tvůj čas a přeju ať se ti všechno daří

Také děkuji za rozhovor

Karel Švéda