Šárko, hned na začátku se tě zeptám, jak ses dostala k požárnímu sportu?
Byla to v celku náhoda. Tým starších našeho sboru SDH Poniklá potřeboval doplnit tým jedním členem, který se jim zranil. Prostřednictvím mého bratra mne oslovili a v roce 2006 jsem měla možnost se účastnit prvního MČR Plamen v Liberci. Od té doby se to se mnou veze.

Jaký byl tvůj úplně první závod?
Co si vzpomínám, můj první závod na 100 m překážek v rámci okresního kola dorostu proběhl ve Vilémově na písčině, kde se běželo po celkem vysoké trávě, snad i přes cestu. Už si nepamatuji výsledný čas, ale byla jsem v jednotlivkyních celkově druhá za Zuzkou Mládkovou. Byl to tenkrát velký úspěch doběhnout až do cíle.

Vzpomínáš na něj ráda?
Vzpomínám na něj ráda. Kde jinde se má člověk naučit závodit a koordinovat tolik pohybů, které obnáší disciplína 100 m př., než na malých rodinných závodech, kde fandí jeden druhému a lidi se tím hlavně baví.

Jak probíhaly tvoje tréninky dříve?
V rámci školy, sportovního gymplu v Jilemnici, jsem trénovala systematicky 4 – 5x týdně a účastnila se různých atletických závodů. Z čehož jsem těžila a těžím v požárním sportu.

A jak teď?
Strukturu tréninků jsem v podstatě nezměnila, jen z časových důvodů je problém trénovat tak často. V zimě rozvíjím fyzičku a v sezóně piluji techniku a udržuji rychlost.

Jakou máš zimní přípravu?
V zimě jezdíme jednou týdně do Jablonecké haly a pak využívám kopečků a rovinek v naší vsi. Občas vytáhnu běžky nebo si jdu pinknout volejbal.

Když se podíváme na tvou velkou škálu úspěchů, kterého si nejvíce vážíš?
Za svůj největší úspěch považuji překonání šestnáctkové časové hranice (15,89 s) v letošním závodě Českého poháru v Pískové Lhotě. Trošku mě mrzí, že můj vrchol sezony přišel trošku pozdě, ale o to víc mě to motivuje do další sezony, v které chci zlepšit techniku, která mě ještě brzdí.

Když se řekne mistrovství světa v Ostravě. Co se ti vybaví? Jaké máš vzpomínky?
Jak už to bývá, na domácí půdě se každý snaží ukázat v co nejlepší světle a předvést skvělé výkony. Bohužel se nám příliš nedařilo a vybrali jsme si smůlu, kde jsme mohli. Nakonec třetí celkové místo pro nás bylo odměnou po náročném týdnu. Na Ostravu vzpomínám ráda, zažili jsme veselé chvilky s naším maskotem Vendelínem i s trenéry. Osobně jsem byla šťastná za to, že jsem se po nesnázích nakonec dostala na stovce do finále, ve kterém se to ruskými závodnicemi jen hemžilo a vybojovala druhou pozici.

A celkově, jak bys shrnula sezonu 2016?
Jako každá jiná sezona byla velmi pestrá. Začala tradičně halou a skončila zdařilou Pískovou Lhotou. Osobně tuto sezonu považuji za veleúspěšnou. Moc si cením stříbrné medaile z MS a vylepšení národního rekordu na MČR V Brně (15, 97 s) a zároveň následného zlepšení v Pískové Lhotě (15, 89 s). Nejvíce mě těší právě posuny v časech. Pořád věřím, že mé schopnosti nejsou zcela vyčerpány.

Děkujeme za rozhovor

Adam Mráček