Páté místo v anketě Zlatá proudnice 2016 obsadil Lukáš Kroupa. O zlomené ruce, naději a zlatu z dorosteneckého MS si s ním povídal Adam Mráček.

Hned ze začátku se tě zeptám, jak se ti líbí anketa Zlatá proudnice. A jaký máš na to názor?
Je dobrý, že ostatní lidi mohou hlasovat pro svého favorita, nebo aspoň nějak vyznat, že to co ten dotyčný člověk nebo tým dokázal, je velký úspěch a jakoby ho nějak odměnit.

A hlasoval jsi také?
Ano, hlasoval

Jak bys zhodnotil pár větami minulou sezónu?
Na začátku sezóny se mi dařilo docela dobře. Pak přišly postupovky a na krajských kolech jsem měl suprový časy na stovce. Na MČR v Trutnově jsem byl parádně naladěný, jen nepřálo počasí a na bariéře mi ujela ruka a zlomil jsem si zápěstí. Myslel jsem, že tím pro mě skončila celá sezóna. Naštěstí to bylo jinak, protože dva týdny potom jsem v úplně pohodě běžel na MČR dorostu v Praze, kde jsem ukázal, že pro mě nic neskončilo a skvěle jsem navázal na to, co bylo předtím a vydržel jsem to až do konce sezóny. Takže nakonec ji hodnotím velice dobře. Byl to pro mě veliký úspěch se vrátit na dráhu se zlomeninou a vyhrát MČR a pak se ještě dostat na Mistroství světa a tam vyhrát stovky a s klukama získat titul mistrů světa. Nic lepšího snad ani být nemůže. Jedním slovem sezona byla úžasná.

I přes zranění jsi celou dobu trénoval. Jak se na to tvářili doktoři?
Sádru mi sundali asi po 10 dnech, protože byly vedra a nechtěl jsem mít zapařenou ruku. Dostal jsem ortézu a hned jsem šel vyzkoušet, jak to půjde. Když sem zjistil, že mě to moc neomezuje, okamžitě jsem trenérovi oznámil svůj úmysl startovat na MČR dorostu v Praze. Doktoři neměli vůbec páru, že něco dělám. Tvrdili, že je nemožné tu ruku používat a zatěžovat.

V Grodnu ses stal dorosteneckým mistrem světa. Pokus se popsat čtenářům to, když ve finále doběhneš do cíle a nevíš, jak to dopadlo. Musíš čekat na výsledky. Byly to velké nervy?
Samozřejmě že jsem nervy měl na pochodu. Ale být první nebo druhý na světě se zlomeným zapěstím, to se nestává jen tak denně. Pro mě bylo velkým překvapením už to, že jsem se vůbec dostal do finále.

Co děláš pro to, abys měl takové úspěchy?
Ani nevím. Snažím se trénovat 4x týdně a hlavně žiju pro tento sport a hodně věcí tomu obětuju.

Jak ses dostal k požárnímu sportu?
Můj taťka trénoval děti a ženy a mě to jejich trénování bavilo. A tak jsem jezdil s nimi po závodech.

Máš nějaký talisman nebo rituál před startem?
Vždy poplácám barieru, bez toho na start neodejdu. A moje přítelkyně na tom má taky velké zásluhy. Díky ní se dokážu poradně uvolnit.

Kdo byl/je Tvým vzorem?
Už od začátku uznávám Kubu Pěkného, Kubu Paulíčka a na věži Kamila Bezruče a Káju Ryla.

Jak se připravuješ na novou sezonu?
Chodím do posilovny a běhat.

Co bys vzkázal budoucím závodníkům?
Ať se nebojí neúspěchu, ty čekají i na ty nejlepší závodníky. Každý si je musí zažit. Hlavně hlavu vzhůru a nevzdávat to. Na každého čeká v cíli něco dobrého.

Když se řekne požární sport. Jaké slovo tě ihned napadne?
Hasiči, kteří sportují.

Děkujeme za rozhovor. A ať se daří.
Adam Mráček

V loňském roce na sebe Tereza Chovancová upozornila prvním místem v ČP v běhu na 100m překážek, vítězstvím v ČHP šedesátek, ale hlavně ziskem zlaté medaile na dorosteneckém MS v Saratově. Prostě sezóna jako hrom.

Terko, trochu se nám představ – kolik je ti let, kde bydlíš, co studuješ, případně na jakou školu se chystáš

Je mi 14 let. Bydlím v malé obci jménem Janovice. Chodím ještě na základní školu do 9. třídy. Střední školu ještě úplně vybranou nemám, ale uvažuju nad stavební.

Jak dlouho se věnuješ PS a jak ses k tomu dostala, kdo tě k PS přivedl

PS se věnuji asi 3 roky, přesně úplně nevím. Dostala jsem se k tomu přes moji kamarádku, která už běhá snad od tří let, tak mě jednou dovedla na trénink a později jsem začala pořádně.

Dělala jsi i jiný sport, nebo současně se i věnuješ nějakému jinému sportu?

Když jsem byla mladší, tak jsem akorát chodila do tanečního kroužku a teď vlastně dělám jen hasičinu. Tohle září jsem zkusila atletiku, která mě hodně bavila, jenže bylo to hodně náročné na čas, kvůli dojíždění a když byly tréninky každý den, tak jsem neměla pořádně na nic jiného čas. Tak jsem toho nakonec nechala.

Jaká máš svá osobní maxima v PS?
Tak na šedesátce to je 11:49, stovka 17:43 a věž 8:03.

Co tě na požárním sportu vlastně nejvíc baví?

V kolektivních disciplínách to je štafeta 4×100 metrů, ta mě moc baví. A taky hlavně disciplíny pro jednotlivce – šedesátky, stovky a věže. Ze začátku mě věže moc nebavily, protože mi ani moc nešly, ale jak mi to začalo trochu jít, tak mě to chytlo.

Máš nějaký svůj sportovní vzor, nějaké svoje MOTTO, kterým se řídíš?
Přímo svůj vzor nemám, ale líbí se mi, jak běhají ruské ženy, ale taky určitě i ty naše české. Nemám to tak, že bych měla vzor a chtěla bych běhat stejně jako on. Mám prostě nějaký svůj styl a vždycky se jimi jenom inspiruji. Hlavně abych překonala sama sebe.

Jak probíhá tvoje příprava? Jednak celoročně a jednak jak třeba vypadá takový tvůj běžný den?

Přes zimu máme sportovní přípravu, kde trénuju a připravuju se s SDH Frýdek. Mají tréninky skoro každý den, takže se snažím tam chodit a pořádně trénovat. Běháme venku na tartanu, nebo na hasičárně schody, posilování a různé cviky a nebo v tělocvičně. Ve středy chodím do Raškovické haly, kde trenuju věže a rozdělovač. Přes sezónu jezdím trénovat v pondělí a středu do Nošovic, kde je stovka a věž. Můj běžný den není nijak zvláštní. Asi tak jako ho má většina lidí. Dopoledne škola, po škole se buď učím a pripravuju na další den, nebo práce doma, potom většinou tréninky nebo ven s kamarády. Proste nic zvláštního.

Už loni jsi měla našlápnuto, ale promluvilo do toho zranění. Co a jak se ti vlastně stalo?

Na MČR v Plzni, když jsem dobíhala do cíle, tak jsem blbě došlápla a zlomila si při tom zevní kotník. Sádru jsem měla další dva měsíce. Bylo to zrovna přes prázdniny, takže z nich jsem taky nic neměla.

Přišla jsi tak o start na MS ve Varně. Jak moc tě to mrzelo?

Mrzelo mě to opravdu hodně, protože by to byla moje první příležitost startovat na MS. Chtěla jsem se tam dostat, jenže mi to nějak nebylo přáno, no co…nejspíš to tak asi mělo být. Tak jsem si to vynahradila tento rok. A loni do Varny jsem přijela aspoň jako divák.

Jak bys zhodnotila právě skončenou sezónu? Co pro tebe bylo nejtěžší?

Tak za mě tahle sezóna neskutečně úspěšná. Nevím co bych k tomu měla více říct, prostě jsem strašně ráda za tuhle sezónu a jak se mi dařilo. Sice to někdy nešlo, tak jak jsem chtěla, ale i tak se to podařilo. A nevím co bylo nejtěžší, každý závod byl nějak těžký.

Na který závod letos vzpomínáš nejraději a proč?

Tak určitě to je MS v Rusku. Na ten budeme všichni vzpomínat už asi na vždycky. Líbil se mi nejvíce nejen kvůli mého úspěchu, ale celková atmosféra tam. Bylo to něco neskutečného, celé jsem si to tam moc užila, hned bych se tam vrátila a zopakovala to.

Naopak, který závod bys letos nejraději vymazala a proč?

Nejraději bych vymazala závod stovek v Třebíči, kde se mi vůbec nedařilo. Oba dva pokusy jsem nechytla hadice a skončila tak předposlední. Moje chyby…

Jaký máš cíl pro rok 2020 a jaký máš cíl celkově(výhledově do dalších let) ?

Můj cíl je překonat hranici na stovce 17s a dostat se tak na 16s, na šedesátce bych aspoň chtěla zkusit 10s. A na věži bych se chtěla jednou dostat na 7:50. Ale tak uvidíme jak to všechno půjde.

Co bys popřála fanouškům požárního sportu?

Určitě bych jim popřála hodně štěstí, ať se jim daří. Když je něco baví a zrovna jim to nejde, tak ať to nevzdávají a trénují dál. Ono to zase přijde a půjde to ještě lépe. Když máte nějaký cíl, tak musíte jenom za nim jít a dát do toho maximum. Potom uvidíte ty pokroky a zlepšení a začne vás ten sport bavit ještě více.