Jak probíhala celoroční příprava a kde má družstvo svoje hlavní zázemí?

Celoroční přípravu tvořil, kromě soustředění, hlavně domácí trénink podle daných plánů. Soustředění byla převážně v Bludově, kde máme zázemí již třetí sezonu a hlavně novou cvičnou věž do prvního patra. Ale zavítali jsme v zimě i do Pardubic, kde jsme využili atletického tunelu a poté i v Příbrami, kde je možnost trénovat především krytou cvičnou věž.

Tým se tvořil téměř dva roky, tak která děvčata v současné době tvoří kostru družstva?

Máme už do Běloruska vybranou čtverku děvčat v každé kategorii, ale která z nich budou závodit nebo budou v roli náhradníka, zatím ještě říkat nebudeme. To si necháme na poslední soustředění.

Na co se všechno bude přihlížet při konečné nominaci – berete v potaz například výsledky ČP, nebo do výběru mohly proniknout i děvčata, která ČP pravidelně nejezdí, ale předvedly svou výkonnost i na jiných závodech (např. postupovky nebo MČR)

Ano, máme zde některá děvčata, která jsme na ČP dříve neviděli, ale předvedla se a zaujala na výběru. Samozřejmě se bude přihlížet na výsledky, kterých děvčata dosahovala během roku, ale taky na celkový přístup k reprezentaci, chování a účast na soustředěních, k plnění si povinností atd.

Jaký bude závěrečný model přípravy ještě před odjezdem na MS?

Před odjezdem na MS do Běloruska máme ještě jedno soustředění, kde bychom chtěli doladit především kolektivní discipliny.

Sledujete také nějak své potencionální konkurentky? S jakými cíli odjedete na mistrovství světa dorostenek?

Tak samozřejmě, ale nejvíce máme informací z Polska, protože se děvčata účastnila Vysegradského poháru. Odjedeme s cílem se v konkurenci neztratit a pokusit se dovézt nějakou medaili.

Po mistrovství bude následovat chvilka oddechu, ale za malou chvíli bude potřeba tým doplnit. Co byste vzkázala děvčatům, která se budou o uvolněná místa ucházet? Na čem je třeba přes prázdniny zapracovat?

No především je důležité, aby byla vidět na závodech a předvedla solidní výkony. Co se týká přípravy, tak je potřeba si párkrát domluvit trénink na cvičné věži a zamakat na fyzické zdatnosti.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.

Karel Švéda

V roce 2013 obsahovala nabídka světových akcí jednu lahůdku navíc, a to hasičskou olympiádu CTIF, kterou hostilo francouzské městečko Mulhause. Pro české barvy to byly medailové žně, hlavně zásluhou dobrovolných hasičů, ve všech kategoriích.

Další významnou akcí bylo MS v jihokorejském Jin-ju, kde získal Kuba Pěkný stříbro ve dvojboji. Bohužel na tuto cestu jsme nesehnali peníze a ani se nám nepodařilo dostat do oficiální výpravy, takže obrazových materiálů je poskrovnu. Něco málo obrázků nám poskytnul Kuba Arvai.

Zlaté opojení si vychutnali i dorostenci na MS v Podolsku. Poprvé v historii se některý z českých hasičských týmů stal světovými šampiny. A sláva to byla veliká…

Na MS juniorů do ruské Jaroslavle jsme vyslali našeho spolupracovníka Pavla Straku, který na svůj výjezd vzpomíná takto: „Byla to moje první zahraniční mise v barvách FireTV. Během příprav to již dlouho dopředu znamenalo vyřídit si cestovní pas a vízum do Ruska. Týden před odjezdem se ale zjistilo, že při cestě vlakem, bude potřeba i tranzitní vízum do Běloruska. Naštěstí se všechno stihlo a zbývalo zabalit všechny potřebné věci, což u mě, jako reportéra výpravy, obnášelo dvě videokamery, fotoaparát a drobný materiál jako stativy, nabíječky a podobně.

Příjezd do Moskvy byl skvostný. Už předměstí Moskvy nás vítalo velkými mrakodrapy. A to množství lidí všude. Je tam vidět obrovský rozdíl mezi bohatstvím a chudobou. Ubytování v hotelu bych srovnal s takovou zanedbanější ubytovnou někde u nás. Například sociální zázemí tam bylo hodně staromódní. Cesta autobusem po ruských dálnicích bylo také něco neuvěřitelného, je to úplně jiný svět. Když vás osobák nemůže předjet vlevo, zkusí to zprava, jedním kolem v krajnici.

Celé mistrovství jsem si s klukama užíval stejně jako oni. I ty medaile jsme nakonec nějaké přivezli. David Dopirák urval stříbro na stovce, když ve finále málem spadl z kladiny a v celkovém hodnocení naše družstvo obsadilo bronzovou příčku. Velkým zážitkem byla návštěva místní diskotéky, kam nás nejdříve nechtěli pustit. Nakonec naše dvě průvodkyně vysvětlily ostraze, o koho se jedná, a už jsme byli uvnitř. Rusové umějí asi dobře jen vodku, protože to pivo co jsme si na té diskotéce koupili, se vůbec nedalo pít a to přišlo v přepočtu jedno na 120 Kč. Jízda taxíkem zpět na hotel to byl taky dobrej rachot. On to asi ani nebyl taxál. Stálo tam nějaký auto. Kluci se zeptali borce uvnitř, jestli by nás neodvezl na hotel. Borec řekl, že „Da“ a už jsme jeli. Vůbec se toho nebál, protože chvílemi, když se člověk kouknul na tachometr, na něm, upozorňuju, že ve městě, 120km/h. No co byste nechtěli za 100 rublů. Další zvláštní věcí v Jaroslavli byla strašně krátká noc. Šli jsme spát a za chvíli už zase svítalo. Ale to je asi tím, že Jaroslavl je hodně na severu. Za ten týden jsme si na to zvykli.

Poslední den před odjezdem se rozjela taková malá směnárna, každý chtěl něco vyměnit s ostatními účastníky šampionátu. I mě se podařilo směnit alespoň kšiltovku. Je podepsaná vlastnoručně od Vladimíra Sidorenka a mám ji dodnes.

Jsem rád, že jsem dostal od FireTV tu možnost cestovat s bezva partou sportovců tak daleko od domova.“