Články
XXV. pouť na Svatý Hostýn – 2018
V sobotu 30.dubna proběhla již pětadvacátá hasičská pouť na Svatý Hostýn. Jak vše probíhalo můžete shlédnout v naší reportáži.
Zápisky z Grodna – 1.den – Pohankové hody
Po ubíjejících třinácti hodinách jízdy a dvou hodinách čekání na hranicích dorazil náš minikonvoj, čítající dva autobusy a tři auta fanoušků do dějiště šampionátu těsně před půlnocí. Zde již jen drobnost v podobě asi hodinových škatulat hýbejte se při ubytování, večeře a zasloužený, asi čtyřhodinový spánek.
Snídaně – pohanková kaše + párek, to tedy většina těžce rozdýchávala. Nicméně, jsme tu kvůli závodění, takže odjezd na stadion, kde probíhala prezence a trénink stovek. Povrch MONDO je superrychlý, takže kluci na bariérách létali, kladiny se jezdily jak namydlené a rozdělovače- to byl přímo fofrník. Holky se při té rychlosti praly navíc s o deset centimetrů nižší překážkou, takže sbery hadic a náběhy na kladinu – to byl taky fičák. Ale všechno je OK, takže ve čtvrtek se snad můžeme těšit na letecký den a překonávání rekordů nejen národních, ale snad i světových ( Připomínám, že jeden z nich drží ve starší kategorii dorostenek Adriana Janíčková, která už se letos posunula o kategorii výše – mezi dorostenky).
Přejezd na náměstí V.I.Lenina, kde na nás sám nejvyšší (ne bůh, ale Vladimir Iljič) dohlížel, aby trénink na věži probíhal v pořádku. Poněkud nezvyklé bylo pobití lezecké stěny stříbrným plechem, který odrážel paprsky slunce, jenž rozpalovaly dlažbu náměstí na nesnesitelných 40°C. Našli se i takoví, kteří si při zaklekávání do bloků popálili ruce o gumový povrch dráhy.
Rychlý oběd – pohanková kaše + pečené maso, většina již nechce vidět pohanku do konce života. Takže jedeme do supermarketu nakoupit. Tady salámek, tady čokoládky, tady čipsíčky – tedy samá kvalitní strava sportovců.
Odpoledne už jen odpočinek, večeře a zítra nás čekají tréninky štafet a požárních útoků. A doufáme že nás nečeká pohanková kaše na další způsob
Ostatní články:
1. den Zápisky z Grodna – 1.den – Pohankové hody
2 den. Zápisky z Grodna – 2. den – V rukou lékařů
3. den Geržis ve výhni utavil zlato
Rozhovor – Eileen HILDEBRANDT
Šestadvacetileté blondýnky v německém dresu si musí všimnout každý, kdo byl někdy na mezinárodních závodech. Když zrovna není na startu, tak svoje kolegyně povzbuzuje, něco jim radí, nebo je masíruje. Zkrátka je pořád v centru dění. Eileen HILDEBRANDT nyní studuje sport a výživu v Halle, jak ovšem sama říká, svoje srdíčko má v Cottbusu, kde žila posledních šest let, ale kvůli studiu se musela přestěhovat. V Cottbusu vystudovala fyzioterapii a sportovní rehabilitaci. Během studia se v rámci praxe taky věnovala paralympijským sportovcům.
Jak jsi se vlastně dostala k požárnímu sportu?
Začala jsem v roce 2004 ještě jako mladý hasič. S nimi jsem se účastnila mnoha závodů v této kategorii. To bylo s družstvy Genschmar, nebo Märkisch Oderland. Od roku 2010 jsem členkou Team Lausitz, se kterým jsem se v roce 2013 zúčastnila Olympiády v Mülhouse. Na německém mistrovství jsem běžela za družstvo Brandenburgu, se kterým jsme se kvalifikovaly na Olympiádu do Villachu, která proběhne tento rok. Navíc od roku 2015 jsem v německém reprezentačním týmu, se kterým jsem se zúčastnila MS v Petrohradě a v Ostravě.
Za ta léta už jsi taky určitě posbírala řadu úspěchů. Čeho si ceníš nejvíc?
Můj osobák na stovce je 19,96 a začala jsem i s věží, kterou jsem zvládla za 8,74. Největší zážitek byl loni v Ostravě během závodů na věži. Byla tam úžasná atmosféra a díky vaší FireTV nás sledovalo živě spousta známých a kamarádů v Německu. Všichni nám přáli hodně štěstí a hned jak jsem si tam zaběhla svůj osobák, tak mi přišla spousta nádherných esemesek s gratulacemi. Další nezapomenutelný moment byl pro mě při MS v Petrohradu, kdy představovali naši štafetu. V tu chvíli jsem byla tak dojatá, až mi vyhrkly slzy do očí.
Takže se tě asi ani nemusím ptát, co se ti na požárním sportu líbí, že?
Když to shrnu, tak je to skvělá parta lidí a ta různorodost sportovních aktivit během všech disciplín požárního sportu.
A věnuješ se tedy ještě něčemu jinému?
S některými kolegy z našeho družstva se pokoušíme o atletický desetiboj, jako taková všeobecná průprava. A taky je to samozřejmě v mé práci. Pracuji totiž ve fitnesscentru jako kondiční trenérka.
Takže se zimní přípravou určitě nemáš problém 
Kromě studia a práce trénuju 3-4x týdně hasičské dovednosti. Jsem dobrovolná hasička, takže to beru jako koníček. Jakmile mám trochu času, snažím se aspoň o něco z požární techniky. Teď v zimě chodíme na atletiku do haly, ale lezení je pro nás jedině venku. Jinde na to nejsou podmínky.
A jaký máš cíl pro rok 2017?
Chtěla bych se zúčastnit Olympiády ve Villachu a taky mistrovství světa, ale největším přáním je zlepšit si svoje osobáčky. Přála bych si taky, aby setkání ve Villachu bylo taky tak skvělé jako na jiných olympiádách. Nezáleží na tom kdo je ze které země, ale jsme jedna velká parta s jedním společným zájmem. A taky si přeju, abychom my sportovci, fanoušci a naše rodiny byli zdraví a šťastní.
Chtěla bys na závěr něco vzkázat fanouškům?
Určitě bych chtěla všem moc poděkovat za podporu během závodů a speciálně fanouškům z Česka za to jak skvělou a nezapomenutelnou atmosféru vytvořili v Ostravě a povzbuzovali naprosto všechny bez rozdílu národnosti. Moc za to všem děkuji.
Rozhovor: Petr Bělíček
V loňském roce na sebe Petr Bělíček upozornil čtvrtým místem v Českém poháru mezi středními dorostenci. Následovaly tituly mistra republiky jak na věži, tak na stovce a sezónu uzavřel ziskem bronzové medaile v běhu na 100m překážek na dorosteneckém MS v Saratově.
Petře, trochu se nám představ – kolik je ti let, kde bydlíš, co studuješ, případně na jakou školu se chystáš?
Je mi 16 let, a právě jsem nastoupil na Střední průmyslovou školu ve Zlíně, na které studuji obor strojírenství. Bydlím v Zádveřicích, které leží poblíž Zlína.
Jak dlouho se věnuješ PS a jak ses k tomu dostal, kdo tě k PS přivedl?
K požárnímu sportu mě přivedla má sestra, která si ho doma velmi vychvalovala. Tak jsem řekl rodičům, ať mě také přihlásí, že bych to chtěl aspoň zkusit. Zkusil jsem a držím se toho až do dneška, což znamená 6 let.
Dělal jsi i jiný sport, nebo se současně i věnuješ nějakému jinému sportu?
Jako malý jsem hrál fotbal, toho jsem se držel asi necelé dva roky. Pak přišel požární sport. Jednou jsem měl chuť s tím skončit a začal jsem hrát florbal a dělat atletiku. Hasič jsem si nechal jako jen doplněk volného času. Pak mě všechno omrzelo a začal jsem se opět věnovat naplno požárnímu sportu.
Jaká máš svá osobní maxima v PS a taky jaké jsou tvé největší úspěchy?
Jako svůj určitě největší úspěch beru 3.místo na stovkách na MS v Saratově. Saratov pro mě znamenal i vylepšení osobních rekordů, když jsem na stovkách zaběhl 16,30 a na věži 7,61. Ve výčtu úspěchů na které jsem pyšný ale nesmím opomenout ani MČR ve Svitavách nebo Ústí nad Labem, na kterých jsem bral titul mistra ČR.
Co tě na požárním sportu vlastně nejvíc baví?
Už jen to, že to není jen čistá atletika, ale je potřeba i zručnost. Ale hlavní důvod, proč mě PS, tak moc baví je ten, že jsou všichni jako jedna velká rodina. To dává tomu sportu své kouzlo.
Máš nějaký svůj sportovní vzor, nějaké svoje MOTTO, kterým se řídíš?
Můj vzor, jak by nejspíše řekl každý, je Dan Klvaňa, který si už od mala v požárním sportu plní sny jeden za druhým a jde si za svým. Právě proto má můj obdiv a beru ho jako vzor. Žádné motto, kterým bych se řídil nemám.
Jak probíhá tvoje příprava? Jednak celoročně a jednak jak třeba vypadá takový tvůj běžný den?
Tento rok jsem makal tvrdě. Dal jsem si za cíl dostat se do reprezentace. Věž pro mě byla nová, takže jsem musel začínat úplně od začátku. Tím chci také poděkovat všem trenérům, jak reprezentačním, tak mým osobním, kteří mě vedli. Nynější zimní příprava začala už dávno a dávám tomu vše. Čeká mě přechod o kategorii výš, tak to bude určitě těžké. Trénuju 5x týdně, někdy si i přidám přes víkendy. Takže si asi můj běžný den dokážete představit. Vstanu – škola – trénink – spánek.
Jak bys zhodnotil právě skončenou sezónu? Co pro tebe bylo nejtěžší?
Celou sezonu hodnotím kladně. Všechno, co jsem chtěl, jsem si splnil, snad jen ČP mohl dopadnout lépe, ale i tak jsem za tuhle sezonu velmi spokojený a doufám že příští sezona bude minimálně stejně dobrá jako tahle. Nejtěžší určitě bylo dostat se do reprezentace. Stálo za tím hodně úsilí a volného času, ale nelituji toho, protože to stálo za to.
Na který závod letos vzpomínáš nejraději a proč?
To bude asi MČR v Ústí nad Labem. Přijel jsem tam s cílem zabojovat o medaili, na vítězství jsem vůbec nemyslel, protože jsem na věž ineběhal tak kvalitní časy jako ostatní kluci z reprezentace. Myslel jsem si, že sedmičkový čas nedokážu zaběhnout. Že bude pro vítězství potřeba zalézt sedmičkový čas určil Martin Holčák. Věděl jsem, že bude potřeba dát pod 7,90. Naděje jsem si moc nedával, ale nakonec jsem v patře došlápl za 7,82 a byl jsem velmi šťastný už kvůli tomu, že jsem si posunul osobní maximum, ale také kvůli zisku titulu mistra ČR.
Naopak, který závod bys letos nejraději vymazal a proč?
Určitě Pardubickou stovku. Byl to můj první závod na stovkách a doslova jsem si tam dojel pro dvě „N“.
Jak vzpomínáš na MS v Saratově?
MS v Saratově bylo úžasné. Slavnostní zahájení jak na olympiádě. Stadion krásně zrekonstruovaný. Organizace také nebyla špatná, jen časomíra by na tak vysoké úrovni měla být vyřešená na jedničku. Na začátku trošku haprovala, ale pak už to šlo. Co jinak říct. Tento rok jsme měli úžasný kolektiv, už to dalo tomu MS své. Snad jen výsledky mohly být lepší. Spoléhali jsme na útok, ale ten moc nevyšel. Stalo se, stalo. Určitě velký zážitek do konce života.
Jaký máš cíl pro rok 2020 a jaký máš cíl celkově(výhledově do dalších let)?
Chtěl bych se zkusit udržet i nadále v reprezentaci. Nejlépe jet i na další MS do Chorvatska. A celkově bych se rád u požárního sportu udržel, běhal kvalitní časy a třeba se i někdy zkusit dostat do reprezentace mužů.
Co bys popřál fanouškům požárního sportu?
Všem bych chtěl popřát šťastný nový rok, skvělé výsledky a hlavně vše bez zranění!
Karel ŠVÉDA
Rozhovor – Ionut Dumitru STOICIU
Na několika závodech u nás jsme se loni mohli potkat s rumunským závodníkem Ionutem Stoiciu. Zejména na věži dokázal konkurovat české špičce. Iounut žije v Oltenitee a zde také už jedenáct let pracuje jako profesionální hasič. Ve svých dvaatřiceti letech patří v rumunsku k nejlepším závodníkům.
Jak jsi se k požárnímu sportu dostal? V Rumunsku to není moc populární sportovní odvětví…
Když jsem v roce 2006 nastoupil v rámci povinné vojenské služby k hasičům, měli jsme tam sportovní testy. Zaujal jsem asi tím, že jsem se pokusil přeskočit barieru bez pomoci rukou. Můj velitel mi pak doporučil, abych se podíval na sportující hasiče. A tím začala moje cesta k požárnímu sportu.
Jaké jsou tvoje osobní rekordy?
Po tvrdé zimní přípravě a mnoha a mnoha trénincích s překážkami na jaře 2015 přišly moje nejlepší výkony 13,36 na věži a 15,86 na stovce ( obojí ale měřeno ručně na stopkách – časomíru jsme neměli )
Co se ti na požárním sportu líbí?
Miluju na tom tu jedinečnost. Každý pokus, každý závod je úplně jiný. A taky ty emoce. Mám rád týmovou práci a i když si občas dokážeme pěkně v družstvu vynadat, vždycky je to kvůli dobré věci a budoucímu úspěchu. Také mám rád požární sport kvůli tomu, že dokáže spojovat lidi, našel jsem tady nové přátele a je to pro mě vlastně životní styl. Během závodů jsem potkal spoustu skvělých lidí z různých zemí a na závodech se spolu potkáváme ne jako nějací rivalové, ale jako parta přátel.
Máš také nějaký doplňkový sport?
S kamarády si rekreačně občas zahraju fotbal, nebo nohejbálek
A jak se připravuješ nyní?
Teď v zimě se moc nepředřu. Jsem poslední dobou nějaký líný a navíc mě teď trápí zraněné koleno, tak si chci spíš trochu odpočinout. Trénovat začnu až na jaře, v březnu nebo v dubnu. Jen tak si zaběhat na stadionu abych si udržel dobrou náladu a trochu se dostal do formy.
Jaké máš cíle pro rok 2017?
No hlavně bych chtěl víc zpopularizovat požární sport v Rumunsku, aby se o něm vědělo a taky pomoct dalším našim závodníkům se zlepšit, aby jsme s rumunským družstvem mohli na mezinárodních závodech dosáhnout co nejlepších výsledků a aby jsme se jich mohli účastnit víc než doteď. Je to složité a peněz na to máme málo
A máš nějaký vzkaz pro fanoušky?
přál bych všem fanouškům aby neměli malé cíle a aby si za nimi šli navzdory překážkám. A hlavně aby věřili sami v sebe a svoje schopnosti. A českým fans vzkazuju, že jsou skvělí a přál bych jim, aby mohli svoje týmy následovat na závody po celém světě a vytvářeli jim vždycky tak skvělou a bouřlivou atmosféru jako na závodech u vás. A taky aby si užili spoustu radosti a legrace.
Děkuji za rozhovor a na viděnou na závodech
Karel Švéda