V úterý 25. října 2016 byly v prostorách Trojského zámku v Praze slavnostně předány služební medaile a plakety Hasičského záchranného sboru České republiky. Mezi 117 oceněnými byli kromě stávajících a bývalých příslušníků Hasičského záchranného sboru ČR také zástupci obcí, měst i krajů, ostatních složek integrovaného záchranného systému nebo úzce spolupracujících společností. Ocenění převzali také dva zahraniční hosté. Medaile za statečnost civilním občanům uděluje ministr vnitra, Milan Chovanec, služební medaile pak generální ředitel HZS ČR, genmjr. Drahoslav Ryba.

První medaili Za statečnost převzala paní Jana Balcárková z Olomouckého kraje, která neváhala pomoci těžce zraněnému muži po dopravní nehodě. Paní Balcárková vytáhla zraněného za oblečení ven z hořícího vozu a za malý okamžik auto explodovalo. Poté dle pokynů operátorky tísňové linky muže resuscitovala a snažila se zastavit jeho krvácení. Svým rychlý, rozhodným a odvážným jednáním s nasazením vlastního života zachránila mladému muži život.

Druhým oceněným medailí Za statečnost byl pan Bohumil Trunda také z Olomouckého kraje. Pan Trunda spatřil kouř valící se z rodinného domu v obci Troubelice. Nezůstal k dané situaci lhostejný a běžel k domu. Když uviděl, že v podkroví jsou lidé, tak je s pomocí žebříku nalezeného na zahradě zachránil. Do příjezdu hasičů pak pomáhal požár v domě sám hasit. Pan Trunda svým všímavým a neohroženým chováním s nasazením vlastního života zachránil dva lidské životy a pomohl uchránit nemalé materiální hodnoty.

Dalšími oceněnými Za statečnost byli vybraní zaměstnanci společnosti Unipetrol RPA, s. r. o., kteří svou odvahou výrazným způsobem přispěli k řešení závažné havárie ethylenové jednotky v srpnu 2015. Konkrétně se jedná o pana Karla Táboříka – operátora a technologa společnosti Unipetrol RPA, který oddělením hořící pece od ostatního zařízení zamezil šíření požáru.

Dále se jedná o Ing. Petra Králerta – velitele Hasičského záchranného sboru podniku Unipetrol RPA, který osobně spustil monitory v místě havárie, čímž zahájil hasební zásah, a dále zajistil včasnou evakuaci všech více než 3000 zaměstnanců do bezpečí.

Oceněno bylo i celé zasahující družstvo Hasičského záchranného sboru podniku Unipetrol RPA ve složení: Radek Novotný, Eduard Podešť, Robert Pajer, Tomáš Vyhnálek, Josef Schöpp, Lukáš Eibl, Jan Jurda, Libor Matějovič, Tomáš Novotný a Josef Kučerka. Jmenovaní zajišťovali nasazení mobilní požární techniky a vodních proudů na ochlazování technologických zařízení ohrožených požárem. Díky jejich odvaze bylo zabráněno eskalaci požáru a dalším materiálním ztrátám.

Posledním oceněným medailí Za statečnost byl nadporučík Jan Kvapil z HZS Středočeského kraje, který projevil osobní statečnost a profesionalitu, když při rodinné dovolené ve Španělsku s nasazením vlastního života zachránil tonoucí ženu a pomohl doplavat ke břehu i dalším rekreantům.

Generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba udělil ještě dalších 102 medailí Za zásluhy o bezpečnost, Čestné medaile, Za věrnost I. stupně a Plakety generálního ředitele. Ty se udělují domácím i zahraničním osobnostem za aktivní účast při řešení záležitostí požární bezpečnosti nebo ochrany obyvatelstva. Dále může být plaketa udělena fyzickým osobám za spolupráci s Hasičským záchranným sborem ČR při plnění úkolů.

Dana Butulová má letos za sebou průlomový rok. Čyřiadvacetiletá závodnice z Poniklé pracuje jako kosmetička a požární sport je pro ni zábavou. Letos kromě zlepšených osobních rekordů a medaile z mistrovství republiky si dovezla i medaili z mistrovství světa. Původně bronzovou, ta ale bude nakonec stříbrná.

Ještě jednou se vraťme k letošnímu MS. Bylo tvé první a zároveň hned medailové. Jak jsi to všechno vnímala?

Mé pocity byly smíšené a strašně jsem se těšila. S holkama jsme se sice vídaly na soustředěních, známe se ze závodů, ale tohle bylo něco jiného. Po skončení mistrovství jsem byla plná euforie a těšila jsem se hlavně na shledání se svou rodinou a přáteli, kteří mě podporovali po celou dobu.

Čtvrt roku po mistrovství přišla zpráva o dopingu vítězné ruské závodnice. Jak se na to teď s odstupem času díváš a změnilo se tím pro tebe něco? Jsi ráda za dodatečnou stříbrnou medaili, máš znovu radost, nebo už si to prostě nevychutnáš takhle zpětně?

Samozřejmě radost mám velikou, ale beru to spíš jako fakt. Atmosféru na mistrovství a tu radost po doběhu do cíle už mi nikdo nevynahradí.

Jak bys zhodnotila právě skončenou sezónu? Co pro tebe bylo nejtěžší?
V uplynulé sezóně bylo asi nejtěžší skloubit a časově sladit jak život osobní a pracovní, tak tréninkovou přípravu a samotné závody, kterých letos bylo opravdu hodně. Hodnotím ji velmi kladně, ačkoli v některých případech chybělo trochu toho štěstíčka a výsledek mohl být ještě malinko lepší.
Poprvé jsme letos odjezdily celý seriál Extraligy HVP v požárním útoku, kde jsme získaly se Špuntorkami z Jinolic krásné stříbrné umístění v celkovém hodnocení.
Velkým úspěchem byl také loňský titul na MČR v Liberci, který byl historicky první pro SDH Poniklá.

Na který závod letos vzpomínáš nejraději a proč?
Rozhodně na semifinálový běh v Ústí. Nevěřila jsem svým uším, když jsem slyšela čas 16:23. Do cíle za mnou přiběhl můj kluk a hned za ním celý tým a všichni mi gratulovali.

Naopak, který závod bys letos nejraději vymazala a proč?

Vymazala bych stovky v Ostravě, na kterých jsem nebyla.

Jak dlouho se věnuješ PS a jak ses k tomu dostala?
Ke sportu všeobecně mě vedli rodiče už jako malou. U nás v Poniklé za mého dětství byli hasiči kroužkem zábavy, přátelství a úspěch, potažmo dobrý výsledek, byl spíše tou přidanou hodnotou, ne samozřejmostí.

Dělala jsi i jiný sport, nebo současně se i věnuješ nějakému jinému sportu

Jako malá jsem hrála i fotbal, který mě moc bavil, ale v páté třídě jsem se rozhodla přejít na sportovní školu do Jilemnice, kde už na fotbal nezbyl čas. Na škole jsem se pak věnovala běhu na lyžích a poté i atletice. Aktuálně dělám prostě to, co mě baví.

Máš nějaký svůj sportovní vzor?

Vzor, ten úplně nemám. Před každým závodem mám většinou svůj flow, kde si říkám: „Nepo*er se, prostě to udělej, umíš to!“

Jaká máš svá osobní maxima v PS?

No, myslela jsem si, že jsem předvedla své maximum na mistrovství republiky v Ústí nad Labem, ale na MS v Rusku jsem šokovala i sama sebe Ve finálovém běhu jsem zaběhla čas 15:87 s, to je nyní můj osobní rekord, a stačilo to (teď už) na celkové druhé místo.

Co tě na požárním sportu vlastně nejvíc baví?

Hlavně to, jak je kolektivní. Pocity z výsledku nejsou jen vaše, ale celého týmu. Jste jako jeden, máte stejný cíl, to je na tom to dokonalé. Nicméně tento sport je velmi pestrý, nejde jen o rychlost, jde i o šikovnost a zručnost, to mě na tom baví.

Jak probíhá tvoje příprava? Jednak celoročně a jednak jak třeba vypadá takový tvůj běžný den.

Noo, to je teda otázka pro mě Jako kosmetička jsem závislá na lidech, takže to s časem není úplně jednoduché. Nicméně, tento rok jsem tomu dávala jako nikdy. V zimě proběhla i víkendová soustředění, kde jsme se věnovali hlavně výstupu na věž. Tahle disciplína pro mě byla úplnou novinkou. Od ledna máme každý pátek možnost chodit trénovat do atletické haly v Jablonci. Takže zkráceně, má příprava začíná až v lednu, po každé sezóně potřebuji pořádně vydechnout, abych měla chuť se do toho znovu opřít

Už loni jsi začala stoupat výsledkovými listinami, ale letos byl ten průlom markantní. Co se stalo, co jsi změnila?

Hlavní změna u mě nastala asi v době, když se můj status změnil ze svobodná na zadaná. Mám vedle sebe člověka, který má spoustu zkušeností a cit pro detail, je to takový můj partner a trenér v jedné osobě. Hodně mi pomáhá a je mou oporou.

Jaký máš cíl pro rok 2020 a jaký máš cíl celkově(výhledově do dalších let) ?

Chtěla bych udržet pohromadě tým v Poniklé, jelikož to jsou mé fialové střely. A samozřejmě chci na sobě dál pracovat. Uvidíme, co to přinese.

Co bys popřála fanouškům požárního sportu?

Především bych chtěla poděkovat Všem, co mi napsali a gratulovali. Tolik reakcí jsem vážně nečekala.
Fanouškům bych chtěla popřát hlavně zdraví, to nic nenahradí. A přála bych si, aby i nadále dělali náš sport pro radost, a nehnali se jen za výsledky.

Text a foto: Karel Švéda