V roce 2013 obsahovala nabídka světových akcí jednu lahůdku navíc, a to hasičskou olympiádu CTIF, kterou hostilo francouzské městečko Mulhause. Pro české barvy to byly medailové žně, hlavně zásluhou dobrovolných hasičů, ve všech kategoriích.

Další významnou akcí bylo MS v jihokorejském Jin-ju, kde získal Kuba Pěkný stříbro ve dvojboji. Bohužel na tuto cestu jsme nesehnali peníze a ani se nám nepodařilo dostat do oficiální výpravy, takže obrazových materiálů je poskrovnu. Něco málo obrázků nám poskytnul Kuba Arvai.

Zlaté opojení si vychutnali i dorostenci na MS v Podolsku. Poprvé v historii se některý z českých hasičských týmů stal světovými šampiny. A sláva to byla veliká…

Na MS juniorů do ruské Jaroslavle jsme vyslali našeho spolupracovníka Pavla Straku, který na svůj výjezd vzpomíná takto: „Byla to moje první zahraniční mise v barvách FireTV. Během příprav to již dlouho dopředu znamenalo vyřídit si cestovní pas a vízum do Ruska. Týden před odjezdem se ale zjistilo, že při cestě vlakem, bude potřeba i tranzitní vízum do Běloruska. Naštěstí se všechno stihlo a zbývalo zabalit všechny potřebné věci, což u mě, jako reportéra výpravy, obnášelo dvě videokamery, fotoaparát a drobný materiál jako stativy, nabíječky a podobně.

Příjezd do Moskvy byl skvostný. Už předměstí Moskvy nás vítalo velkými mrakodrapy. A to množství lidí všude. Je tam vidět obrovský rozdíl mezi bohatstvím a chudobou. Ubytování v hotelu bych srovnal s takovou zanedbanější ubytovnou někde u nás. Například sociální zázemí tam bylo hodně staromódní. Cesta autobusem po ruských dálnicích bylo také něco neuvěřitelného, je to úplně jiný svět. Když vás osobák nemůže předjet vlevo, zkusí to zprava, jedním kolem v krajnici.

Celé mistrovství jsem si s klukama užíval stejně jako oni. I ty medaile jsme nakonec nějaké přivezli. David Dopirák urval stříbro na stovce, když ve finále málem spadl z kladiny a v celkovém hodnocení naše družstvo obsadilo bronzovou příčku. Velkým zážitkem byla návštěva místní diskotéky, kam nás nejdříve nechtěli pustit. Nakonec naše dvě průvodkyně vysvětlily ostraze, o koho se jedná, a už jsme byli uvnitř. Rusové umějí asi dobře jen vodku, protože to pivo co jsme si na té diskotéce koupili, se vůbec nedalo pít a to přišlo v přepočtu jedno na 120 Kč. Jízda taxíkem zpět na hotel to byl taky dobrej rachot. On to asi ani nebyl taxál. Stálo tam nějaký auto. Kluci se zeptali borce uvnitř, jestli by nás neodvezl na hotel. Borec řekl, že „Da“ a už jsme jeli. Vůbec se toho nebál, protože chvílemi, když se člověk kouknul na tachometr, na něm, upozorňuju, že ve městě, 120km/h. No co byste nechtěli za 100 rublů. Další zvláštní věcí v Jaroslavli byla strašně krátká noc. Šli jsme spát a za chvíli už zase svítalo. Ale to je asi tím, že Jaroslavl je hodně na severu. Za ten týden jsme si na to zvykli.

Poslední den před odjezdem se rozjela taková malá směnárna, každý chtěl něco vyměnit s ostatními účastníky šampionátu. I mě se podařilo směnit alespoň kšiltovku. Je podepsaná vlastnoručně od Vladimíra Sidorenka a mám ji dodnes.

Jsem rád, že jsem dostal od FireTV tu možnost cestovat s bezva partou sportovců tak daleko od domova.“