Rozhovor – Vahid KAZAKBAEV
Dnešní pokračování rozhovorů se závodníky bude tak trochu jiné. Vahid Kazakbaev se tak rozepsal, že asi ani není potřeba do toho vstupovat otázkami. Jen dodejme, že Vahid je dvojnásobný mistr Kazachstánu na stovce, a s reprezentačním týmem dvojnásobný mistr světa v požárním útoku. Jeho osobáky jsou 16,02 a 14,10. Narodil se ve městě Čimkent a pracuje u ministerstva pro mimořádné situace jako hasič-záchranář. Ale teď už předávám slovo Vahidovi…
K požárnímu sportu jsem se dostal někdy v deváté třídě základní školy. Chtěl jsem se věnovat nějakému sportu. Jako všichni rodiče i ti moji chtěli, abych se jen tak neflákal po ulici a dělal něco užitečného ve svém volném čase. Tak mě máma poslala za svým bývalým spolužákem a řekla mi, že on je teď trenér, ale že neví čeho. Tak že se mám za ním jet podívat a třeba se mi to prý zalíbí. A to byl můj start do požárního sportu. Že se tomu budu dál věnovat a že to jednou bude moje zaměstnání, to jsem tehdy netušil. Ale žádná cesta není přímá. Tenkrát jsem to vydržel asi tři měsíce a nechal jsem toho. Ani nevím tenkrát proč. Ale začátkem roku 2011 k velkému údivu všech jsem se k tomu vrátil a za dva měsíce už jsem startoval na svých prvních závodech v Astaně. Člověk někdy přemýšlí, co by bylo, kdyby nebylo a nakonec se všechno zamotá a dopadne to stejně tak jak má. Takže to byly moje začátky.
Jinak kromě požárního sportu jsem se taky věnoval gymnastice, šermu, zápasu, fotbalu a ani nevím čemu všemu. Bavilo mě všechno, ale u ničeho jsem dlouho nevydržel. Je to jako když zasadíš sazeničky na různá místa v sadu a čekáš která se ujme. A nakonec ta jedna, na kterou nejvíc svítí slunce zapustí hluboko kořeny a vyroste z ní velký silný strom. A tak to bylo i se mnou. Musel jsem vyzkoušet všechno, abych zůstal u toho, co je mojemu srdci nejbližší. Zamiloval jsem si požární sport kvůli jeho neobyčejnosti, výškám, rychlosti, žebříkům a hadicím. Chci být lepším a lepším a svoje výsledky vidět na tabuli výš a výš. Mám své cíle za kterými jdu krok za krokem na každém tréninku.
Momentálně se usilovně věnuju přípravě na sezónu 2017. Každý den trénuju dvoufázově jak silové věci, tak techniku. Důležitá je taky psychologická příprava, protože jakkoliv může být člověk dobře fyzicky připravený, tak když to nedokáže potom prodat, je to k ničemu.
Za nedlouho mě čeká zimní mistrovství Kazachstánu ve dvojboji, které proběhne v Astaně. A pak už začne příprava na Pohár federace Kazachstánu. Je to takový ostrý a pro mě důležitý start do sezóny 2017. Pak už začátkem léta přijdou naše oblastní postupová kola a první mezinárodní starty. A samozřejmě potom mistrovství světa. To je nejvyšší cíl, kvůli kterému sportovci dřou celý rok, aby se mohli porovnat s nejlepšími světovými závodníky. S tím určitě budete souhlasit
Těm kdo se požárnímu sportu věnují bych chtěl vzkázat..Když běžíte a prohráváte, musíte běžet rychleji. A ne sedět a dumat jak rychle by jste chtěli běžet příště. Budete běhat tak rychle, jak moc budete trénovat. Pokud jste mladí a chcete vítězit, tak musíte pracovat jako vítězové. To není o řečech, je to o práci. Když vám bude někdo říkat, že něco nedokážete, tak se pokuste udělat nemožné možným a dokažte, že na to máte. Jinak to nemá cenu a jděte od toho.
Požární sport je zvláštní. Je tam tolik technických věcí, které se dají pokazit nebo naopak zdokonalit a přizpůsobit každému tak, že i malý může porazit velkého, slabý silného a amatér profesionála. Někde ubrat pár setinek, něco zvládnout jinak, to je základ. A dokázat ne druhým, ale hlavně sobě, že každý trénink, který jsem tomu věnoval, měl smysl. Musí to být jak droga, bez které nemůžeš žít. Musíš se těšit na rozdělovač, na hadice, na žebřík prostě na všechno a nikdy jinak.
Do roku 2017 přeju všem, aby na výsledkových tabulích viděli u svého jména takové časy o kterých se jim už dlouhou dobu sní a kvůli kterým každý den trénují. Buďte vítězové.
Děkuji
Karel Švéda
Ve finálovém běhu jsem zaběhla čas 15:87 s, to je nyní můj osobní rekord, a stačilo to (teď už) na celkové druhé místo.
Jako kosmetička jsem závislá na lidech, takže to s časem není úplně jednoduché. Nicméně, tento rok jsem tomu dávala jako nikdy. V zimě proběhla i víkendová soustředění, kde jsme se věnovali hlavně výstupu na věž. Tahle disciplína pro mě byla úplnou novinkou. Od ledna máme každý pátek možnost chodit trénovat do atletické haly v Jablonci. Takže zkráceně, má příprava začíná až v lednu, po každé sezóně potřebuji pořádně vydechnout, abych měla chuť se do toho znovu opřít 
