V úterý 25. října 2016 byly v prostorách Trojského zámku v Praze slavnostně předány služební medaile a plakety Hasičského záchranného sboru České republiky. Mezi 117 oceněnými byli kromě stávajících a bývalých příslušníků Hasičského záchranného sboru ČR také zástupci obcí, měst i krajů, ostatních složek integrovaného záchranného systému nebo úzce spolupracujících společností. Ocenění převzali také dva zahraniční hosté. Medaile za statečnost civilním občanům uděluje ministr vnitra, Milan Chovanec, služební medaile pak generální ředitel HZS ČR, genmjr. Drahoslav Ryba.

První medaili Za statečnost převzala paní Jana Balcárková z Olomouckého kraje, která neváhala pomoci těžce zraněnému muži po dopravní nehodě. Paní Balcárková vytáhla zraněného za oblečení ven z hořícího vozu a za malý okamžik auto explodovalo. Poté dle pokynů operátorky tísňové linky muže resuscitovala a snažila se zastavit jeho krvácení. Svým rychlý, rozhodným a odvážným jednáním s nasazením vlastního života zachránila mladému muži život.

Druhým oceněným medailí Za statečnost byl pan Bohumil Trunda také z Olomouckého kraje. Pan Trunda spatřil kouř valící se z rodinného domu v obci Troubelice. Nezůstal k dané situaci lhostejný a běžel k domu. Když uviděl, že v podkroví jsou lidé, tak je s pomocí žebříku nalezeného na zahradě zachránil. Do příjezdu hasičů pak pomáhal požár v domě sám hasit. Pan Trunda svým všímavým a neohroženým chováním s nasazením vlastního života zachránil dva lidské životy a pomohl uchránit nemalé materiální hodnoty.

Dalšími oceněnými Za statečnost byli vybraní zaměstnanci společnosti Unipetrol RPA, s. r. o., kteří svou odvahou výrazným způsobem přispěli k řešení závažné havárie ethylenové jednotky v srpnu 2015. Konkrétně se jedná o pana Karla Táboříka – operátora a technologa společnosti Unipetrol RPA, který oddělením hořící pece od ostatního zařízení zamezil šíření požáru.

Dále se jedná o Ing. Petra Králerta – velitele Hasičského záchranného sboru podniku Unipetrol RPA, který osobně spustil monitory v místě havárie, čímž zahájil hasební zásah, a dále zajistil včasnou evakuaci všech více než 3000 zaměstnanců do bezpečí.

Oceněno bylo i celé zasahující družstvo Hasičského záchranného sboru podniku Unipetrol RPA ve složení: Radek Novotný, Eduard Podešť, Robert Pajer, Tomáš Vyhnálek, Josef Schöpp, Lukáš Eibl, Jan Jurda, Libor Matějovič, Tomáš Novotný a Josef Kučerka. Jmenovaní zajišťovali nasazení mobilní požární techniky a vodních proudů na ochlazování technologických zařízení ohrožených požárem. Díky jejich odvaze bylo zabráněno eskalaci požáru a dalším materiálním ztrátám.

Posledním oceněným medailí Za statečnost byl nadporučík Jan Kvapil z HZS Středočeského kraje, který projevil osobní statečnost a profesionalitu, když při rodinné dovolené ve Španělsku s nasazením vlastního života zachránil tonoucí ženu a pomohl doplavat ke břehu i dalším rekreantům.

Generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba udělil ještě dalších 102 medailí Za zásluhy o bezpečnost, Čestné medaile, Za věrnost I. stupně a Plakety generálního ředitele. Ty se udělují domácím i zahraničním osobnostem za aktivní účast při řešení záležitostí požární bezpečnosti nebo ochrany obyvatelstva. Dále může být plaketa udělena fyzickým osobám za spolupráci s Hasičským záchranným sborem ČR při plnění úkolů.

Šárko, hned na začátku se tě zeptám, jak ses dostala k požárnímu sportu?
Byla to v celku náhoda. Tým starších našeho sboru SDH Poniklá potřeboval doplnit tým jedním členem, který se jim zranil. Prostřednictvím mého bratra mne oslovili a v roce 2006 jsem měla možnost se účastnit prvního MČR Plamen v Liberci. Od té doby se to se mnou veze.

Jaký byl tvůj úplně první závod?
Co si vzpomínám, můj první závod na 100 m překážek v rámci okresního kola dorostu proběhl ve Vilémově na písčině, kde se běželo po celkem vysoké trávě, snad i přes cestu. Už si nepamatuji výsledný čas, ale byla jsem v jednotlivkyních celkově druhá za Zuzkou Mládkovou. Byl to tenkrát velký úspěch doběhnout až do cíle.

Vzpomínáš na něj ráda?
Vzpomínám na něj ráda. Kde jinde se má člověk naučit závodit a koordinovat tolik pohybů, které obnáší disciplína 100 m př., než na malých rodinných závodech, kde fandí jeden druhému a lidi se tím hlavně baví.

Jak probíhaly tvoje tréninky dříve?
V rámci školy, sportovního gymplu v Jilemnici, jsem trénovala systematicky 4 – 5x týdně a účastnila se různých atletických závodů. Z čehož jsem těžila a těžím v požárním sportu.

A jak teď?
Strukturu tréninků jsem v podstatě nezměnila, jen z časových důvodů je problém trénovat tak často. V zimě rozvíjím fyzičku a v sezóně piluji techniku a udržuji rychlost.

Jakou máš zimní přípravu?
V zimě jezdíme jednou týdně do Jablonecké haly a pak využívám kopečků a rovinek v naší vsi. Občas vytáhnu běžky nebo si jdu pinknout volejbal.

Když se podíváme na tvou velkou škálu úspěchů, kterého si nejvíce vážíš?
Za svůj největší úspěch považuji překonání šestnáctkové časové hranice (15,89 s) v letošním závodě Českého poháru v Pískové Lhotě. Trošku mě mrzí, že můj vrchol sezony přišel trošku pozdě, ale o to víc mě to motivuje do další sezony, v které chci zlepšit techniku, která mě ještě brzdí.

Když se řekne mistrovství světa v Ostravě. Co se ti vybaví? Jaké máš vzpomínky?
Jak už to bývá, na domácí půdě se každý snaží ukázat v co nejlepší světle a předvést skvělé výkony. Bohužel se nám příliš nedařilo a vybrali jsme si smůlu, kde jsme mohli. Nakonec třetí celkové místo pro nás bylo odměnou po náročném týdnu. Na Ostravu vzpomínám ráda, zažili jsme veselé chvilky s naším maskotem Vendelínem i s trenéry. Osobně jsem byla šťastná za to, že jsem se po nesnázích nakonec dostala na stovce do finále, ve kterém se to ruskými závodnicemi jen hemžilo a vybojovala druhou pozici.

A celkově, jak bys shrnula sezonu 2016?
Jako každá jiná sezona byla velmi pestrá. Začala tradičně halou a skončila zdařilou Pískovou Lhotou. Osobně tuto sezonu považuji za veleúspěšnou. Moc si cením stříbrné medaile z MS a vylepšení národního rekordu na MČR V Brně (15, 97 s) a zároveň následného zlepšení v Pískové Lhotě (15, 89 s). Nejvíce mě těší právě posuny v časech. Pořád věřím, že mé schopnosti nejsou zcela vyčerpány.

Děkujeme za rozhovor

Adam Mráček