Po ubíjejících třinácti hodinách jízdy a dvou hodinách čekání na hranicích dorazil náš minikonvoj, čítající dva autobusy a tři auta fanoušků do dějiště šampionátu těsně před půlnocí. Zde již jen drobnost v podobě asi hodinových škatulat hýbejte se při ubytování, večeře a zasloužený, asi čtyřhodinový spánek.

Snídaně – pohanková kaše + párek, to tedy většina těžce rozdýchávala. Nicméně, jsme tu kvůli závodění, takže odjezd na stadion, kde probíhala prezence a trénink stovek. Povrch MONDO je superrychlý, takže kluci na bariérách létali, kladiny se jezdily jak namydlené a rozdělovače- to byl přímo fofrník. Holky se při té rychlosti praly navíc s o deset centimetrů nižší překážkou, takže sbery hadic a náběhy na kladinu – to byl taky fičák. Ale všechno je OK, takže ve čtvrtek se snad můžeme těšit na letecký den a překonávání rekordů nejen národních, ale snad i světových ( Připomínám, že jeden z nich drží ve starší kategorii dorostenek Adriana Janíčková, která už se letos posunula o kategorii výše – mezi dorostenky).

1 of 10

Přejezd na náměstí V.I.Lenina, kde na nás sám nejvyšší (ne bůh, ale Vladimir Iljič) dohlížel, aby trénink na věži probíhal v pořádku. Poněkud nezvyklé bylo pobití lezecké stěny stříbrným plechem, který odrážel paprsky slunce, jenž rozpalovaly dlažbu náměstí na nesnesitelných 40°C. Našli se i takoví, kteří si při zaklekávání do bloků popálili ruce o gumový povrch dráhy.

1 of 7

Rychlý oběd – pohanková kaše + pečené maso, většina již nechce vidět pohanku do konce života. Takže jedeme do supermarketu nakoupit. Tady salámek, tady čokoládky, tady čipsíčky – tedy samá kvalitní strava sportovců.

Odpoledne už jen odpočinek, večeře a zítra nás čekají tréninky štafet a požárních útoků. A doufáme že nás nečeká pohanková kaše na další způsob

Ostatní články:
1. den Zápisky z Grodna – 1.den – Pohankové hody
2 den. Zápisky z Grodna – 2. den – V rukou lékařů
3. den Geržis ve výhni utavil zlato

O další rozhovor jsem požádali rovnou dvojici. Pavel Krpec na mistrovství republiky vyhrál co se dalo. Podobně se dařilo Petře Mifkovičové v Mulhouse na olympiádě. Oba dva pak dohromady tvoří povedenou dvojici srandistů, které jsem snad nikdy neviděl tvářit se vážně. Tak co na sebe napráskali? Začali jsme hodnocením loňské sezóny.

Pavel: Dalo by se říct, že jsem poměrně spokojený, ale vždycky to může být lepší =)

Petra: Já jsem spokojená nadmíru. Troufám si říct, že to pro mě byla nejlepší sezóna od dob, kdy běhám. Není to tak dávno, jak by se mohlo možná zdát, a není to jen účastí a úspěchem ve Francii. Celkově se tato sezóna, ač jsem se na ni nepřipravovala nijak zvlášť, nesla v pohodovém duchu. Zažila jsem asi nejlepší mistrovství republiky s lidmi, které mám ráda a na kterých mi záleží. Také ve Francii jsem si to se soutěžním týmem i lidmi, kteří se o nás postarali, maximálně užila a k tomu přišlo navíc pár úspěchů. Co víc si přát?!

Kterého výsledku si v loňském roce nejvíce ceníš a co naopak bylo tvoje největší zklamání ?

Pavel: Určitě je to celé MČR které se mi povedlo a povedlo se i celému týmu s tím jsem nadmíru spokojený.  Další věc, která se povedla, byl český rekord v požární

mútoku, který jsme zaběhli na krajském kole a hlavně bych nerad zapomněl na MS v Korei kde jsme urvali bronz. S čím jsem nespokojen, tak to byly moje výkony na 100m překážek a taky s celým vystoupením na CTIFu ve Francii. To bylo PEKLO!!

Petra: Cením si všech výsledků! Nejsem typ člověka, co závody nějak výrazně prožívá a pamatuje si každý svůj úspěch, čas, chybu a podobně. Když běžím, všechno mi dochází až po doběhnutí a půl trasy si nepamatuju. Z profesionálního hlediska je to rozhodně chyba, to vím, ale tenhle sport mě nikdy živit nebude a tak myslím především na své zdraví.

Když se zpětně ohlédnu po nějakém zklamání, napadá mě snad jen útok z MČR, kdy jednoduše nevyšel. Nicméně všechen smutek se vykompenzoval nezapomenutelným víkendem a pocitem, že všechno jde, když se chce.

Jaké jsou tvoje cíle pro nadcházející sezónu?

Pavel: Snažit se být lepší než tu minulou sezonu =)

Petra: Snad jen složit zase Michalkovický tým a případně jim pomoci s účastí na dalším MČR. Začátkem června odjíždím na delší dobu do zahraničí, takže mé cíle se vztahují spíše k této oblasti.

Jak se momentálně připravujete?

Pavel: Já trénuju =) Zatím pozvolna a pak asi hodně moc =)

Petra: Ani já se momentálně nijak zvlášť nepřipravuji. Chodím si zaběhat, zacvičit, zahrát badminton, zaplavat, pokud bude sníh snad i zalyžovat. Od 13.1.2014bych chtěla naběhnou na nějakou tu atletiku, abych úplně nevypadla ze cviku a nabrala sílu a rychlost. Jedná se asi o 2 až 3 tréninky týdně, záleží na chuti a čase, který musím skloubit se školou a brigádou. A před Jabloncem si vyrazím osahat překážky.

Jaké máte přes zimu podmínky k tréninku a co byste doporučili ostatním.

Oba: Podmínky máme velice dobré. Máme možnost navštěvovat areál hasičské stanice v Ostravě – Martinově, kde je k dispozici atletická dráha, překážky i věž. Když nasněží nebo jednoduše se nechce ven, je k dispozici atletický tunel v Ostravě nebo tunel v Příboře.

Pavel: Taky využívám posilovnu v práci nebo chodím ven na „Negerskou dráhu“ v Kozlovicích. Taky využívám místní kopce =)

Petra: Já mám taky posilovnu ve škole, ale většinou cvičím doma nebo nějaké formy posilování se dají praktikovat i venku. Myslím si, že když chceš trénovat, tak si vždycky poradíš. Co bych doporučila ostatním? Každý ať si vybere sám, co ho baví a co chce dělat. Je to otázka času, kdy si každý najde způsob, který mu bude vyhovovat. Já se v zimě zaměřuju na jiné doplňkové sporty. Dělám to hlavně i proto, abych měla v létě chuť do tréninku a závodění. Mladým závodníkům bych doporučila brát tento sport jako radost, ať neblázní a netráví všechen svůj volný čas na věži nebo běháním rozdělovačů, všechno je to jednostranná zátěž, která jim v budoucnu může způsobit zdravotní problémy. Tím chci říct, ať dělají všechno, co se jim naskytne.

Máte nějakého tréninkového parťáka, nebo jste samostatná jednotka?

Pavel: Asi tak 70% tréninků odtrénuju sám, něco s Peťulou a na věž chodím s Pavlíkem Maňasem. V atletických tunelech většinou trénujeme po skupinkách, takže se zvládáme i zasmát.

Petra: Největšího parťáka mi samozřejmě dělá Pavlík Krpec už od mého prvního výběhu a vlastně může za to, jak běhám, a za všechny mé úspěchy. Když nemůže jít se mnou, vždycky mi nechá nějaké tajné psaní, které si pak odtrénuju. Na překážky chodím raději sama, jen s drobným dozorem Pavlíka. Vždycky je lepší když vás někdo vidí.

S holkama občas zajdu, ale trénink pak trvá o dost déle a odcházím spíš s tipy na to, co si upeču než s pocitem dobrého tréninku! =)