Máme pro Vás nová trička pro rok 2014 a chystáme další. Snažíme se vám nabídnout stylová a hezky vypadající trička a pracujeme na vlastní menší tématické kolekci. Určitě se máte na co těšit.
Teď tady máte něco málo z toho co u nás už teď můžete zakoupit a nechat zaslat na dobírku a nebo vyzvednout přímo na závodech, které budeme živě přenášet.
V příštím roce nás čeká 16. mezinárodní hasičská olympiáda a 21. mezinárodní setkání družstev mladých hasičů. Organizátorem a pořadatelem bude Rakouský Villach. Akce proběhne i za účasti českých družstev od 9. do 16. července.
Pořadatelé vysílají do světa vzkaz: Jsme připraveni, těšíme se na Vás
Určitě jste si všimli, že v loňské sezóně jsme se snažili co nejvíce přinášet aktuální vstupy přímo z okolí dráhy a věříme, že rozhovory se závodníky byly pro vás zajímavé a dokázaly vás ještě více vtáhnout do atmosféry největších hasičských závodů. Podařilo se nám to hlavně díky tomu, že naše štáby byly vybaveny bezdrátovými mikrofony DEXON MBC 830. A když už jsme u toho, pojďme si tento výrobek trošku představit.
V praktickém transportním kovovém kufříku na nás čekal ruční mikrofon, přijímač v elegantním hliníkovém designu s napájením, dvěma anténami, sadou propojovacích šňůr a dvojicí tužkových baterek.
Zapojit celou sestavu je hračka i pro nezkušeného uživatele, protože to snad ani jinak zapojit nejde. I já jako technik amatér jsem to zvládnul napoprvé jako Pája. Po zapnutí přijímače okamžitě na displeji naskočí naladěná frekvence diverzitního UHF signálu, která je rovnou z výroby sladěná s mikrofonem, takže odpadává studování manuálu, nebo mačkání tlačítek metodou pokus-omyl. Během všech letošních přenosů jsme museli pouze jednou změnit vysílací kanál a během několika vteřin bylo opět vše v pořádku.
Na mikrofonu jsem hned na začátku ocenil, že hned po vložení baterek naskočil na malém displeji ukazatel stavu baterií. (Kluci od DEXONU tam dali úplně nabité) Dále je tam vidět číslo zvoleného kanálu a indikátor ON/OFF. Mikrofon padne do ruky, je dobře vyvážený, avšak poněkud těžší.
Máme zapojeno, nazvučeno a jdeme vysílat. Protože už jsem vyzkoušel spoustu „bezdráťáků“, honilo se mi v hlavě několik otázek: Jak daleko dosáhne signál z mikrofonu? Budou mi tam skákat nějaké šumy a brumy, na které jsem doslova alergický? Kolik budu muset nosit po kapsách baterek? A co zpoždění?
Výrobce udává dosah mikrofonu 100m ve volném prostoru bez překážek. Hned při prvním vysílání jsem se s mikrofonem odvážil přes celou šířku fotbalového hřiště a byl jsem mile překvapen – žádné výpadky signálu, brumy a dokonce ani zpoždění (což bývá noční můra komentátorů, slyšet svoje slova o dvě vteřiny později, když už dávno jste myšlenkami a slovy úplně jinde). Zvuk byl čistý a reálný, citlivost mikrofonů bezvadná. Všechno to má zřejmě na svědomí kvalitní kompresor se dvěma šumovými bránami a digitální klíčování přenosu signálu, které zabraňuje rušení jinými frekvenčními pásmy.
Vzhledem k délce našich přenosů jsem byl také zvědavý na výdrž tužkových baterek. Během prvních tří přenosů, kdy jsme mikrofon používali pouze na rozhovory se závodníky, jsme stále používali originální sadu dodanou výrobcem. Poté jsme mikrofony dali i hlavním komentátorům a originální baterky nahradili klasickými nabíjecími 2500 mAh, které bez výměny vydržely celý přenos od 9 hodin ráno až do 17 odpoledne, takže minimální doba provozu 8 hodin udávaná výrobcem je ověřená.
Myslíme si, že v mikrofonech DEXON MBC 830 jsme našli velice kvalitní nástroje za vcelku slušnou cenu. V sadě MBC 930 se dá také pořídit s náhlavní sadou a klopovým mikrofonem.Více informací se dá najít na stránkách
Kamila a její trenér Jakub Arvai při vyhlášení na MS v Ostravě
Hned na začátku by mne zajímalo, jak ses dostala k požárnímu sportu?
K požárnímu sportu jsem se dostala přes svoji rodinu, jelikož se mu všichni aktivně věnují. Největší zásluhu má na tom moje máma, která je trenérka žáků od nás z Morkovic.
Když jsi začala závodit, měla jsi tušení, že by ses jednou podívala na mistrovství světa?
Finálový běh Kamily v Ostravě
O MS jsem vždy snila, ale nikdy jsem absolutně nevěřila tomu, že mně do reprezentace dorostenek ČR vezmou. A taky, že poznám tak výborné trenéry, kteří se mnou udělají velký kus práce a tolik mi pomůžou. Je to hlavně jejich zásluha a díky nim bych teď nebyla tam, kde jsem.
Měla jsi jako dítě nějaké cíle v požárním sportu?
Od doby, kdy jsem se začala aktivně věnovat požárnímu sportu, jsem měla sen se dostat na mistrovství světa a získat nějakou medaili, nejlépe sama za sebe. Můj sen se stal skutečností a to hned tři roky po sobě.
Vzpomínáš si na svůj první závod?
Můj první pořádný závod byl nejspíš na 60kách v Olomouci, kde jsem si zaběhla v mladších žačkách čas nějakých 18 s. Absolutně jsme s mámou nevěřily, že se takový čas dá zaběhnout, ale když se podíváte, dnes je to na úplně jiné úrovni. Jinak jsem samozřejmě objížděla nějaké závody s našimi žáky a vždy jsem pomáhala u koše.
Teď se trošku podíváme do současnosti. Jak tě u požárního sportu podporuje tvoje rodina?
Mám úžasnou rodinu, o tom není pochyb. Máma se mnou jezdí na každé závody, co to jde a vždy mi staví rozdělovač, což je i můj takový talisman. Táta má vždy nějaké průpovídky, že se mu moc nechce, ale stejně vždy nasedne do auta a jede se vždy rád podívat. Sestra mne podporuje hlavně psychicky, když se mi závod podaří, řekne, že to bylo skvělé a je pyšná na svoji mladší sestru. Zatímco, když se závod nepovede, obejme mně a řekne mi, že příště to bude určitě lepší a natrhnu jim zadky.
Jsi teď v prvním ročníku na gymnáziu. Jak zvládáš požární sport se školou?
Jsem na sportovním gymnáziu a mám zaměření na atletiku, tudíž mám tréninky každý den dvoufázově. Když si uvědomím, že nic jiného kromě učení, spaní, trénování a mého oblíbeného jezení nedělám, tak jsem na tom psychicky docela špatně. Občas mám i záchvaty vzteku a breku.
Máš i nějaké uvolnění skrz tréninky?
Před finálovým startem
Zatím žádné pořádné uvolňování nemám. Hned od druhého pololetí budu mít individuální studijní plán. Budu více omlouvaná ze školy a také budu moct i na tréninky třeba místo školy.
Poslední na co se budu chtít zeptat je Ostrava. Jak vzpomínáš na mistrovství světa s postupem času?
Na mistrovství světa v Ostravě vzpomínám velice ráda, protože to bylo snad nejlépe organizované mistrovství ze všech tří, na kterých jsem byla. Navíc největší díky patří našim fanouškům, kteří jsou vždy super. Bez nich by to prostě nešlo. Zároveň bych chtěla strašně vrátit čas, kdy jsem běžela finálovou stovku. Doteď mne moc mrzí, co se mi stalo, protože takovou hloupou chybu jsem snad nikdy neudělala.
Zkus čtenářům popsat, jaké pocity jsi prožívala v ten večer, kdy jsi zaběhla třetí místo na věžích a následné ovace a vyhlášení.
Je úžasný pocit, když říkají vaše jméno při finálovém běhu a čeští fanoušci začnou pokřikovat a fandit. Vždy mám z toho husí kůži po celém těle. Po pravdě, do finále jsem šla s tím, že jsem se necítila moc dobře. Začala mne bolet trochu hlava a tuhly mi nohy. Nějak jsem to ale zvládla a bylo z toho 3.místo. Velkou zásluhu na tom má určitě trenér Kuba Arvai, který po mně kolikrát musel řvát a hlavně za to, jak moc mne motivoval a drtil. Samozřejmě, když jsme odjížděli na ubytování, v autobuse jsme celou dobu zpívali. Prostě jsme se z toho všichni radovali. Jediné, co si pamatuji z večera je, že jsem celou dobu nosila na krku medaili a pořád jsem něco jedla.
Aby naše výzvědy nebyly jednostranně zaměřené, oslovili jsme taky závodníky a závodnice, kteří se věnují spíš útokům a jako první přinášíme zpověď BÁRY ŠKODOVÉ z Chrášťan.
Loňská sezóna je za námi a jak jsi s ní spokojená.
V konečném výsledku nakonec spokojenost, že i s velikými personálními problémy jsme odběhaly celý seriál Extraligy ČR v PÚ a skončily nakonec na 3.místě. Dále svýběrem Ústeckého kraje jsme se zúčastnili MČR, které sice výsledkové nebylo nic moc, ale užili jsme si to. Hlavně plno skvělých zážitků s bezva lidmi.
Kterého výsledku si v loňském roce nejvíce ceníš a co naopak bylo tvoje největší zklamání
No tak samozřejmě nejrychlejšího útoku Extraligy pro rok 2014 15,99s! Ještě dnes, když koukám na video, mám husí kůži. Z těch individuálních posunutí osobáčku na stovce, vítězství v soutěži o nejrychlejšího proudaře a samozřejmě pár nových patnáctek na proudu do sbírky včele s druhým nej časem Extraligy 15,54s . Zklamáním byla všechna zbytečná NP v Extralize a největší asi závod ve Velkých Hošticích.
Jaké jsou tvoje cíle pro nadcházející sezónu
Odběhat celou Extraligu ČR v PÚ za ladies Chrášťany (pokud bude bedýnka a nějaký ten osobáček, bude to skvělý) máme úplně nový tým, takže jsem zvědavá, jaknám to spolu půjde. Velkou změnou pro mě určitě bude moje nové působiště a to tým Chválenic. S těmi pro mě bude pro mě obrovská výzva začít (znovu) kariéru stovkařky, odběhat s nimi Český pohár, Západočeskou hasičskou ligu a především postup na MČR (tentokrát ne Ústecký ale Plzeňský kraj), no bude toho dost. Ve stovkách navážu na dorostenecká léta, ale jako stovkař samouk mám vžitých plno chyb, takže vlastně začínám od začátku. Stovkám se letos chci věnovat hodně, moc se na to těším, ale nedokážu se vzdát mé srdeční záležitosti a tou je Extraliga a klouzání po kolenou pro patnácky!
Jak se momentálně připravuješ
Svědomitě . Oproti předchozím sezónám. 2 týmy = 2 tréninky. 1-2x týdně trénink v atletickém tunelu – stovky a atletika, 1x trénink v hale – útok + florbal (když to stihnu), 1x týdně posilovna, 1x týdně bazén, a když nejsem líná tak se jdu proběhnout někam dál. Jinak občas se jdu vyřádit na fitbox a nastupuju jako lyžařská instruktorka v lyžařské škole. Takže pohybu je dost.
Jaké máš přes zimu podmínky k tréninku a co bys doporučila ostatním.
Oproti jiným sezónám výborné. Velkým přínosem pro mě je možnost navštěvovat atletický tunel v Plzni a možnost chodit trénovat na hasičské stanice v Plzni. V Chrášťanech na jaře vyběhneme na úplně nové „útokové“ hřiště s novými terči, takže lepší už to snad být nemůže J . Ostatním bych asi doporučila, ať trénují podle svých možností a schopností, a hlavně aby nepodceňovali regeneraci a výživu při sportu.
Máš nějakého tréninkového parťáka, nebo jsi samostatná jednotka
Přiznávám jsem hroznej individualista. Tak parťáka mi dělá samozřejmě Milan (Netrval-pozn.red.). Ovšem když jdeme spolu trénovat, končí to hádkou (jsem dost vzteklá když mi něco nejde). On stovkař, já „útokář“, každý jsme z jiného prostředí , on se pohybuje mezi stovkařema a repre, a já zase v prostředí Extraligy a lig v PÚ, takže každý rozumíme tomu svého. Ale navzájem se opravujeme a pomáháme. On mi teď dost pomáhá v mých stovkařských začátcích, a já, přesto že je výborný proudař, mám výhrady k jeho záklekům a sestřikům J . Do posilky chodím sama, s Oťasem nebo s Mattym z Únětic, ale to děláme spíš hovadiny a závodíme, kdo zvedne víc. Trénovat na útok chodíme celé Chrášťanské družstvo včele s trenérem Vaškem Maderákem do haly v Třebenicích. Na stovky s holkama z Chválenic včele s trenérem Karlem Nolčem, nebo s klukama z Plzně.
