Páté místo v anketě Zlatá proudnice 2016 obsadil Lukáš Kroupa. O zlomené ruce, naději a zlatu z dorosteneckého MS si s ním povídal Adam Mráček.
Hned ze začátku se tě zeptám, jak se ti líbí anketa Zlatá proudnice. A jaký máš na to názor?
Je dobrý, že ostatní lidi mohou hlasovat pro svého favorita, nebo aspoň nějak vyznat, že to co ten dotyčný člověk nebo tým dokázal, je velký úspěch a jakoby ho nějak odměnit.
A hlasoval jsi také?
Ano, hlasoval
Jak bys zhodnotil pár větami minulou sezónu?
Na začátku sezóny se mi dařilo docela dobře. Pak přišly postupovky a na krajských kolech jsem měl suprový časy na stovce. Na MČR v Trutnově jsem byl parádně naladěný, jen nepřálo počasí a na bariéře mi ujela ruka a zlomil jsem si zápěstí. Myslel jsem, že tím pro mě skončila celá sezóna. Naštěstí to bylo jinak, protože dva týdny potom jsem v úplně pohodě běžel na MČR dorostu v Praze, kde jsem ukázal, že pro mě nic neskončilo a skvěle jsem navázal na to, co bylo předtím a vydržel jsem to až do konce sezóny. Takže nakonec ji hodnotím velice dobře. Byl to pro mě veliký úspěch se vrátit na dráhu se zlomeninou a vyhrát MČR a pak se ještě dostat na Mistroství světa a tam vyhrát stovky a s klukama získat titul mistrů světa. Nic lepšího snad ani být nemůže. Jedním slovem sezona byla úžasná.
I přes zranění jsi celou dobu trénoval. Jak se na to tvářili doktoři?
Sádru mi sundali asi po 10 dnech, protože byly vedra a nechtěl jsem mít zapařenou ruku. Dostal jsem ortézu a hned jsem šel vyzkoušet, jak to půjde. Když sem zjistil, že mě to moc neomezuje, okamžitě jsem trenérovi oznámil svůj úmysl startovat na MČR dorostu v Praze. Doktoři neměli vůbec páru, že něco dělám. Tvrdili, že je nemožné tu ruku používat a zatěžovat.
V Grodnu ses stal dorosteneckým mistrem světa. Pokus se popsat čtenářům to, když ve finále doběhneš do cíle a nevíš, jak to dopadlo. Musíš čekat na výsledky. Byly to velké nervy?
Samozřejmě že jsem nervy měl na pochodu. Ale být první nebo druhý na světě se zlomeným zapěstím, to se nestává jen tak denně. Pro mě bylo velkým překvapením už to, že jsem se vůbec dostal do finále.
Co děláš pro to, abys měl takové úspěchy?
Ani nevím. Snažím se trénovat 4x týdně a hlavně žiju pro tento sport a hodně věcí tomu obětuju.
Jak ses dostal k požárnímu sportu?
Můj taťka trénoval děti a ženy a mě to jejich trénování bavilo. A tak jsem jezdil s nimi po závodech.
Máš nějaký talisman nebo rituál před startem?
Vždy poplácám barieru, bez toho na start neodejdu. A moje přítelkyně na tom má taky velké zásluhy. Díky ní se dokážu poradně uvolnit.
Kdo byl/je Tvým vzorem?
Už od začátku uznávám Kubu Pěkného, Kubu Paulíčka a na věži Kamila Bezruče a Káju Ryla.
Jak se připravuješ na novou sezonu?
Chodím do posilovny a běhat.
Co bys vzkázal budoucím závodníkům?
Ať se nebojí neúspěchu, ty čekají i na ty nejlepší závodníky. Každý si je musí zažit. Hlavně hlavu vzhůru a nevzdávat to. Na každého čeká v cíli něco dobrého.
Když se řekne požární sport. Jaké slovo tě ihned napadne?
Hasiči, kteří sportují.
Děkujeme za rozhovor. A ať se daří.
Adam Mráček
