Šárka Jiroušová již několik let kraluje na Českých stometrových dráhách. Letos se nesmazatelně zapsala i do světových tabulek. Právem jí v anketě Zlatá proudnice 2015 patří místečko těsně pod vrcholem.

Hned ze začátku se tě zeptám, jak se ti líbí, anketa Zlatá proudnice. A jaký máš na to názor?
Musím se přiznat, že tato anketa mi unikla. Dozvěděla jsem se o ní, až při zveřejnění výsledků. Tudíž jsem nehlasovala. Výsledky mě však příjemně překvapily.
Jinak určitě takovéto ankety schvaluji, protože dokáží poukázat na skvělé výsledky jak profesionálních tak dobrovolných hasičů a snaží se tak konkurovat ostatním sportům.

Jak bys zhodnotila pár větami minulou sezonu?
Loňská sezona byla velmi dlouhá, náročná, avšak úspěšná. Mimo postupových závodů a Českého poháru jsem se dostala díky reprezentačnímu týmu do Běloruského Grodna a do Ruského Petrohradu, kde jsme měli možnost srovnat síly s ostatními státy, především však s děvčaty z Ruska. Považuji to za velmi cennou zkušenost, a věřím, že s větší mírou píle se nám podaří dostat se před ruské týmy.
Osobně pro mě loňská sezona znamenala velký krok kupředu, vlastně už od Jablonecké haly šly mé časy na 100 m př. pomaličku dolů. Na Českém poháru jsem si vybrala smůlu a svou nestabilitu, což mě přimělo se obout více do tréninku. Vyplatilo se. Ještě teď mám před očima velkou běloruskou obrazovku, kdy jsme čekali neskutečně dlouho, než se na ni objevil čas 16:00s.

Ty jsi vlastně během dvou týdnů dokázala překonat dva rekordy a získat titul mistryně světa. Jak bys čtenářům popsala pocit, když doběhneš do cíle a dozvíš se tak úžasnou zprávu?
Kdybys to nenapsal, tak si ani neuvědomím, že to bylo během dvou týdnů. Ale musím říci, že mě ČP hodně nabudil do dalších závodů. V Bludově se mi vždycky dobře běhalo, a když vás ještě Karel Švéda svým komentářem vyprovokuje, tak je to nepopsatelný pocit, když se až po čtyřech letech snažení podaří doběhnout v takovém čase, který se ještě nikomu z žen nepodařil. Nepopsatelná euforie. Ještě má člověk trochu obavy z vážení a měření hadic, ale to zatím vždy dopadlo v pořádku.
V Grodnu jsem pořádně nevěděla, do čeho jdu. A proto jsem si vážnost situace příliš neuvědomovala. Především také proto, že tribuny stadionu zely téměř prázdnotou, což mi však přidalo na psychice a nedala jsem se ničím rozhodit. Také napomohly nízké překážky, které také celý běh zrychlily. Pouze čekání na ukázání výsledného času, bylo nekonečné. Šestnáct celých vteřin jsem opravdu nečekala a o to víc jsme pak skandovali (smích). Největší zážitek mám pak z běhu s českou vlajkou, kdy běžíte přes dráhu a ukazujete světu, že i malá česká zemička dokáže velké věci.

Co pro to děláš, že máš takové úspěchy?
Těžko říct. Snažím se regenerovat, a taky odpočívat. Což může být někdy taky dost zásadní. Samozřejmě trénuji většinou v horších podmínkách, a hlavně Ponikelské kopce mají dost do sebe. Vždycky když někam vyběhnu, kopec mě nemine. Jezdím na lyžích, na běžkách a hraji volejbal, kde těžím z odrazů.

Jak ses dostala k požárnímu sportu?
K hasičům jsem se dostala prostřednictvím svého bratra, který mě vzal na trénink starších jednou s sebou. Od té doby mě to chytlo a baví stále víc.

Máš nějaký talisman nebo rituál před startem?
Ano mám, nosím stříbrného Soptíka na krku a před každým startem se musím dostatečně nabudit poplácáním po stehnech i po tváři, teprve potom se mohu jít chystat do bloků.

Kdo byl/je Tvým vzorem?
Mým vzorem byla už od začátku Lenka Tomandlová, která dokázala vyhrát Hasičskou olympiádu v Ostravě v roce 2009 a jako první se jí podařilo zaběhnout šestnáctkový čas na stovce.
Dále také Ekaterina Chendakova, která skvěle leze věže a vyhrála MS v Grodně.

Jak se připravuješ na novou sezonu?
V prosinci jsme začali trénovat na zimním soustředění na Moldavě. Od ledna pak jezdíme každý pátek do Jablonecké haly. V týdnu pak trénujeme individuálně. Nyní se chystáme na další soustředění v Ostravě.

Co bys vzkázala budoucím závodníkům?
Každý sport obnáší svá úskalí, ale také své přednosti. Je důležité dělat věci a sportovat s radostí, a pokud to někdy nejde, nepřestávejte. Čím, víc tomu dáš, tím více se Ti to vrátí a budeš z toho moci těžit (úsměv). „Když nemůžeš, přidej!“

Když se řekne požární sport. Jaké slovo tě ihned napadne?
Dřina, adrenalin, zábava, přátelé,…

Děkujeme za rozhovor a společně se budeme těšit na novou sezónu
Adam Mráček

V sobotu 30.dubna proběhla již pětadvacátá hasičská pouť na Svatý Hostýn. Jak vše probíhalo můžete shlédnout v naší reportáži.

Už jen necelý měsíc zbývá do mistrovství světa v Ruském Saratově. Dorostenci a dorostenky loni vybojovali 2x třetí místo a letos by rádi medailové příčky obhájili.
Reprezentační týmy dorostenců a dorostenek prochází každoročně největší obměnou. Jak letos probíhal výběr a příprava? Na to jsme se zeptali jednoho z trenérů, Radima Juřeny.

Letos poprvé zkoušíme nový model přípravy. Každoročně jsme měli výběr do reprezentace v září či říjnu a od prosince se najíždělo na soustředění. Zhruba každý měsíc bylo jedno s tím, že jsme kolektiv postupně zužovali, až nám zbyla finálová dvanáctka, potažmo devítka. Reprezentace byly rozděleny na dorostenky a dorostence, kde každá měla své trenéry. Nynější jsme najeli na systém pořádání víkendových kempů (od ledna do dubna). Pro účast na těchto kempech bylo nutné splnit jedno z výkonnostních kritérií na stovce či na věži, které jsme pro dané kategorie vypsali. Kempy se konaly v Ostravě, Pardubicích a Plzni. Účastníkům se věnovali převážně reprezentační trenéři, kteří se snažili odstraňovat chyby v individuálních disciplínách a dávali rady, jak postupovat při tréninku.

Na základě výsledků ze závodů na věži a běhu na 100m, jsme pak v květnu vytvořili širší reprezentaci a v červnu ji zúžili na 12 člennou. Na rozdíl od předchozích let je nyní reprezentace společná, tudíž trenéři se věnují jak dorostenkám, tak dorostencům zároveň. Na soustředěních pilujeme převážně kolektivní disciplíny, tzn. požární útok a štafetu 4x100m. Jelikož je reprezentace společná, bylo by na dlouho vypisovat všechna jména širší nominace. Na příštím soustředění, které začíná 13.srpna, se už všichni dozvědí finálovou podobu týmu dorostenců i dorostenek, která nás v září odletí reprezentovat na MS do Saratova.

Jaký bude klíč pro konečný výběr týmu na MS? Jak velkou roli budou mít v konečné nominaci výsledky ze závodů v celé sezóně (např. v ČP) a nebo během MČR, případně nakolik vše může ještě změnit aktuální forma  během posledních týdnů?

Klíčem pro konečný výběr týmu budou samozřejmě výsledky z individuálních závodů. V případě vyrovnanosti bude bez pochyby rozhodujícím faktorem využitelnost závodníka či závodnice v kolektivních disciplínách. Těch kritérií, podle kterých se rozhodujeme, je ale podstatně více. Není to jen o výkonech, podaných během roku, ale i o kolektivním přístupu, chování, psychice a v neposlední řadě zdravotním stavu závodníka.

Česko se prezentuje jako útoková velmoc, ale v posledních letech to není úplně disciplína o kterou by se mohla reprezentace opřít. Třeba loni útok rozhodoval o konečném pořadí na stupních vítězů a naši kluci mohli být klidně mistry světa, ale díky vítězství Kazachstánu spadli až na třetí místo. Co s tím?

Souhlasím. Tyto státy, stejně jako my pochopily, že v mládežnických kategoriích jsou v individuálních disciplinách daleko za výkony závodníků Ruska či Běloruska, takže se začaly více upínat na požární útok, jehož provedení není jen o rychlosti a dynamice, ale především o sehranosti týmu. To znamená, že konkurence v této disciplíně je a bude čím dál větší a budou zde rozhodovat jen drobné nuance v provedení, tak že rozdíly mezi družstvy jsou kolikrát jen v řádu desetin sekundy.

My se snažíme z kolektivek samozřejmě taky vytěžit maximum, ale mnohem více nás nyní trápí prudký pokles výkonnosti v individuálních disciplínách v porovnání s předešlými lety. Ano, může to být generací, ale mnohem více se přikláním k tomu, že závodníci ve svém volném čase podstatně méně trénují než tomu bylo dříve, neboť mají malou konkurenci.

Co vaše svěřence ještě poslední měsíc před odjezdem na MS čeká?

Poslední měsíc nás čeká ještě minimálně jedno soustředění, kde už budeme jen tak dolaďovat poslední detaily v kolektivkách a stupňovat formu k vrcholu sezóny, jímž je zářijové MS v Saratovu.

Za všechny fanoušky přejeme oběma družstvům hodně štěstí a přejeme, aby jste při návratu z Ruska řešili jen samé příjemné starosti a to jak dopravit letadlem domů cenné trofeje

Karel Švéda